MONROE: Ja som maturovala s 46kg a v dobe, keď som mala hraničný alkoholizmus (priemerne 3 piva denne), jedla smažák na obed, fajčila 20 cigariet denne a v noci nespala (kalila som) som vážila 52kg. Mala som sladkých 21-22, chodila na fildu a bola bohém. To nie je dospelá váha ženského tela. Dnes viac sedím, ale skoro nepijem, nefajčím, nemám auto, vláčim nákupy, jazdím mhd. V únoru som mala zatiaľ jedno malé pivo. No a váha je síce v norme, ale 50kg už fyziologicky nie je možných (pod 60kg som tiež roky nemala). Ak sa budeš upínať na nedospelú váhu, tak si budeš škodiť.

MAR_TINA: Njn, tohle je individualni. Nektere deti hladove nespolupracuji a maji zaseky. Tak je uplacis jak psa :D ale myslim, ze ani k tomu neni potreba brumik

MOODYCAT: jo toužila jsem po kapesným a z prvního (10 kč/týdně) jsem si šetřila na ... studnetskou pečeť.

Jsme na sladký, hodně. Kdybych mohla mámě zpětně poradit, co se mnou. Nezakazovat, ale nekupovat. Po snídani věnovat sladkou tečku - kostičku čokolády, bonbon, kousek ovoce, kakao.
Ve období školy chystat pořádný odpolední svačiny do sladka, který by na mě doma čekaly. Tvaroh s ovocem a medem, pudink s ovocem, takový ty sladký zdravý buchty, co se dneska pečou, jabka nakrájená. Kecy, ať si dojdu do sklepa pro jabko fungujou, jen pokud není po cestě babička a miňonky. :)

U nás doma to bylo takový celkem normální. Že by do mě vyloženě někdo cpal čokolády, to ne, sladkosti jsem dostala občas, ale ne nijak často, sem tam byla buchta/bábovka, ale nebylo to pravidlem, nicméně cestou do ZUŠ mi táta kupoval zpravidla vždy sladkou sváču ve formě tyčinky/zákusku...bylo to docela odmala. A za podměnu jsem chtěla do McD's na Happy Meal :).
Ale jinak rodiče moc vinit nemůžu, snažili se mě směrovat, já se naopak těšila na to, až budu dospělá a budu moct sníst brambůrků a sladkostí kolik chci (ha ha...)...takže v určitý moment, když jsem měla kapesné, tak jsem si nakoupila, co jsem chtěla a nafutrovala se tím.

A cukr je pro mě doteď velkej nepřítel a závislost. Rozhodně taky nepomohlo to, že moje dietaření začalo už někdy ve 12, takže střídavě hubnu a tloustnu už třeba 18 let.

NIGHTFURY: nojo, ale kdo na začátku vymyslí toho brumíka prvně?

Fakt je, že těch lákadel je moc, všimli jste si třeba počtu zmrzlinových stánků u cest? Já když v létě jedu 100 km po okreskách, potkám jich třeba 12. Na začátku léta si zajedu do nějaké superzmrzlinárny, překopečkuju se (u mě 3-5) a pak už po tom netoužím.
S dětma na výlet bych snad volila vojenský prostory a v autě zatemněná okénka.

MAR_TINA: Je docela bezny, ze maj deti po ceste domu hlad. Ve skolce maj spiustu vjemu a vydeje, jenom ta socialni interakce je pro ne dost narocna a nemaj tam takovej klid na jidlo jako doma. Takze po svacine potrebujou doma nebo na ulici dalsi svacinu no :) a hladovy dite = nespolupracujici dite. A samozrejme existujou i jine svaciny nezsladkosti

MOODYCAT: Když si ho muž koupí a nechá otevřené v lednici dokážu si vagonek telekinezí přemístit do mé pusy i když na něj zírá a na mě zírá a najednou je fuč.

POZITRON: Metro miluju! Ach...

NIGHTFURY: ten brumík na odchod ze školky moc nechápu. Nebo něco jiného do sladka včetně banánu.
Vím, že to dělá víc rodičů, oni asi vědí, jak by cesta vypadala bez brumíka, ale... děti mají oběd a pak svačinu a většina lidí neputuje ze školky dvě hodiny. To je opravdu potřeba 4letého člověka uplácet, aby neječel a šel rovně?

NIGHTFURY: Sranda je, že ta sestra, co byla jako dítě vysloveně cukrový závislák, je teď štíhlá vysoká kráska. Tlusté jsme my dvě starší, které jsme byly vedené o něco "zdravěji" :D

POZITRON: Já jsem ročník 88, taky jsme měli tlusté děti ve třídě asi tak dvě.
Ale babička vždycky nosila sladkosti (a viděli jsme se s ní a ještě prababičkou fakt hodně), celá rodina jela v režimu "jdu na návštěvu, vezmu dětem čokoládu). Do mě dokonce děda s babičkou cpali čokoládu i v době, kdy jsem měla rozjetý ekzém a čokoláda a pomeranče mi to zhoršovaly. Ale následky řešila máma, žejo.
Peklo se doma, hlavně na chalupě vždycky o víkendu jsme měli koláč nebo bábovku, ale to mi přijde v podstatě ok, na rozdíl od těch bonbonů a čokolád.
Sestra je ročník 96 a to už naši měli doma šuplík se sušenkami a čokoládkami. Nejmladší je ročník 04 a to už bylo běžné "podplácet" při vyzvedávání ze školky Brumíkem. Ona je obecně hodně na cukr, pamatuju si, že když tu sladkost nedostala, tak dělala šílené hysterické scény..

Chápu, že si někdo nemůže pomoct, v tom těhotenství je to jasně vlivem hormonálních změn. Ale spousta lidí je na to prostě navyklá od dětství, závislá na cukru a je těžké to prolomit.
Podobná situace je s alkoholem, taky vysoká společenská tolerance, "vhodnost" vzít si nabízené na návštěvě nebo ve společnosti, vysoká míra návykovosti chemické i psychické..
Jo, je to těžký.


Btw., Metro dezert jsem milovala! Teď už by mi asi nechutnal, ale stejně :)