MART1NKA: myslela jsem prokleti v tom, ze komu sladky chutna, snadneji do toho ladovani se cukrem zahuci. :(
mne treba moc nehrozi byt zavisla na sladkym, ale zase jsem byla roky zavisla na trave a jeden cas i na alkoholu. pokazdy psychicky, pomahalo mi to fungovat ve spolecnosti lidi. pro kazdyho je rizikovejsi neco jinyho.

MAR_TINA: Můj chlap na mě zpočátku hleděl, když mi cosi nabízel v autě, abych si to strčila do hlavy a já odmítla s tím, že v autě se nejí. Přitom on sám sundával přes dvacet kilo čokolád a nanuků zpucovaných při služebních cestách.

MONROE: Koľko si mala vtedy rokov?

STARDAY: někteří z nás psy necvičí na pamlsky, ale to by asi u dětí neprošlo :)

STARDAY: doma mi to přijde v pohodě, protože je doma, v kuchyni, v případě extra ochočeného tvora u stolu a jí PO PŘÍCHODU.
Já mám pocit, že svině je ta fixace na jídlo při cestě. Na bagetu, sladkost a kafe u benzínek jsme odvykala roky. To se blbě odbourává a do budoucna čeká ta hora stánků, okýnek a večerek se sladkostma.

MAR_TINA: Opravdu? Vzdycky? To nevim :) u nas je to celkem bezne. Ja teda necpu dite po ceste domu, kterou mame asi 100 metru. Ale hned po prichodu svacinu chce. A vetsinou je to prave sance, ze sni i neco zdravejsiho, protoze fakt ma hlad :)

STARDAY: blbě se zeptám - opravdu? Vždycky? Jsi si jistá? nebo se to stane párkrát, pomůže jídlo a pak už má dítě návyk? U mě ty návyky na něco dobrého vznikají strašně rychle, odhadem 10x rychleji než na sport.

My jsme to neměli. Nikdo cestou ze školky nekousal (fakt mám dobrou pamět). Navíc ty svačiny jsou dneska lepší a učitelky jsou takové vlídnější a víc a přitom mile to do nich cpou (info od spolužačky - učitelky v MŠ).

Jasně, lidi dřív chodili a nosili nákupy pěšky a hýbali se. Ale večeřeli chleba se sádlem. A salát byl vlašský a bramborový. A pili pivo o závod.
Sladkosti jsme měli buchtu po obědě v sobotu a neděli, po čokoládách a sušenkách jsme toužila, ale zakazovali mi je. Sladký pití u nás nebylo, ale hodně se sladil čaj a jiné děti měli doma pořád šťávu.
Na systém občas kostka čokolády o víkendu dortík jsme najela bez problému. Sladké nepiju. Chodím, sportuju, zahradu hýčkám. Nejím mastné, celoživotně. Měla bych být v pohodě nebo s lehkou nadváhou jako moji předci a ne, no.

Ale na píču je vaření. Nemůžu se rozhýbat si dělat i jídlo do kanclu. Vařím obvykle večeře a aby to bylo mužovi na druhý den. On má problémy s jídlem jiného charakteru a je potřeba to nějak vyřešit. Zkusím mu předplatit obědy ve škole naproti mé práci, vyzvedávat je a večer mu to dát a tím mít prostor na vaření pro sebe. Prostě jíme jinak a kloubit to jde tak na ty obědy a to ještě dělám dvě přílohy nebo dva druhy masa... večeře spíš ne.

Neumím chodit z práce včas a stíhám ještě sport a pak odpadám. Nojo, na té práci máknu, jdu na to :)

MAR_TINA: No, když už je zvyklý na to, že bude brumík nebo lízátko, tak opravdu nepůjde rovně a nepřestane ječet, když něco z toho neuděláš. Proto si myslím, že je zhovadilost na to ty děti učit.
Jo, mít nakrájené jablko, kdyby bylo dítě hladové, ok. Ale sušenku?

Nejhorší je, že ji to naučila máma, která celoživotně bojuje s nadváhou až obezitou, mě první roky života krmila klíčky asójovým masem, prostřední sestra už teda dostávala bílé pečivo, ale pořád tak nějak rozumné jídlo.. u té třetí už byli naši staří a vyflusaní, asi :D Ona fakt nejedla skoro nic a pak najela na ten cukr. Taky skoro nespala..