ARGANNAH: souhlasím. Můj point určitě není nikoho kádrovat, jen poukázat, jak snadno člověk k takové myšlence (zhodnocení povahového rysu na základě ne-úspěchu v hubnutí) sklouzává, i když si sám vědomě myslí, že ne.

Asi bych nerada, abychom se tu začali navzájem kádrovat. Taky jsem sem za ta léta existence tohohle klubu napsala spoustu věcí, od kterých jsem se později odklonila a dneska bych je naopak měla tendenci ostatním vyvracet. Nebo jsem něco v zápalu diskuse přehnala nebo napsala blbě. Škoda tím típnout ten pěkný brainstorm, který se tu rozběhl.

Shodou okolností sleduju teď podobné debaty v jedné uzavřené dámské skupině na FB. Taky se tam čím dál víc řeší bodyshaming a fatshaming a ta podoba té debaty už fakt vypadá úplně jinak než debaty na FB před třeba deseti lety. Přijde mi, že společnost je už těhotná touhou po změně. A zdaleka ne jen tady na nyxu.

VALENTINA: ano, je jen málo lidí, kteří to až do smrti mají zadarmo. Pak jsou lidé, co to do určitého věku v podstatě zadarmo měli, a velká část z nich si pak najednou neví rady, když to samo přestane jít. Druhá část se na to v pohodě aklimatizuje, upraví denní a stravovací režim a zase to jde v pohodě udržet (byť už ne zadarmo). A souhlasím i s tím, že je dobré kamarádce chtít pomoct, když si o pomoc řekne, wo tom žádná. Nicméně pokud člověk ví, že ho něco ohrožuje, ví, co by měl dělat, aby ho to neohrožovalo, ale ani s vypětím všech sil (a to se sakra blbě posuzuje zvenku, jak moc ze svých možností už ten člověk vyplácal i na to, aby opět neuspěl) se z toho není schopnej vyhrabat, pak už imho stojí za zvážení, jestli není jinej, vážnější problém jinde. Proto si osobně myslím, že tak moc chybí důraz na tu psychologickou pomoc v boji s obezitou. Když člověka nevytrhly jídelníčky a pohyb doteď, pravděpodobně ho nevytrhnou ani v budoucnu.

VALENTINA: já ani v nejmenším nepochybuju o tvých dobrých úmyslech, ale ne nadarmo se říká, že je jimi dlážděná cesta do pekla. Nicméně hned v další reakci od tebe pak přišla reakce "já taky musim zvládat i všechno ostatní a taky to nemám zadarmo." Nebavíme se tady o tom, že lidé chtějí být a priori hnusní (a ani tebe z toho nikdo neobviňuje), bavíme se tu o tom, že je v lidech zakořeněné to, že všechno jde, když se chce, a když to nejde, tak to zákonitě vypovídá o nějaké špatné vlastnosti dotyčného (lenost, slabá vůle, hloupost, neschopnost), protože "já" bych to zvládnul. Fakt jseš si na 100% jistá, že můžeš tenhle podvědomej setup u sebe vyloučit?

VALENTINA: ty se projevuješ docela často ve stylu "ou já jsem přibrala na velikost 38" nebo "jak můžemete být x".

VALENTINA: 1. Vzdycky byly deti, kterym koureni prislo absolutne priserne, kuraky by rovnou strileli, protoze stejne brzo umrou.
2. z kuraku se navic lide druhe kategorie, kteri nepatri do verejneho prostoru, cilene delaji a navzdory tomu ten postoj neni zdaleka tak rozsireny jako u tlustych.
3. Nejsem si jista, jestli je to zrovna spravna cesta. Well, ted lzu, jsem si dost jista, ze ne a ze se osveta da delat mene kretenskou formou, nez legitimizovat pohled na kohokoliv, kdo z meho pohledu dela neco hur nez ja, jako na cloveka druhe kategorie. Osobne tvoji informaci vnimam sice pozitivne, pokud bude znamenat mensi konzumaci tabakovych vyrobku mladistvymi, ovsem znacne negativne ve vsech ostatnich ohledech.
4. Tvoje kamaradka asi bude tak trochu pica.
5. Mimochodem, ty uz jsi tu podobne tendence (byt ne v takhle extremni mire), tusim, ze vuci kolegyni, taky onehda projevila, takze asi neni tak tezky do toho spadnout. And that’s pretty much it. Skoro vsichni maj pocit, ze by to zvladli lip, takze jsou lepsi nez ten tlustej.

LUCIASHECK: a když nemůže otěhotnět, tak na to moc myslí, takže si za to taky může sám.

Ono to celé vnímání tlustého člověka jako člověka druhé kategorie imho jde dost ruku v ruce s tím, jak se obecně přistupuje v týhle společnosti k duševním onemocněním. Má depresi = je línej, stačilo by mu se jít proběhnout na vzduch. Trpí úzkostí = ať si nevymejšlí a nehýčká si to, tim si to způsobuje sám. Má bipolární poruchu = chce bejt za každou cenu zajímavej.... Prostě když člověku chybí noha, má nárok. Když mu chybí radost, pohoda a štěstí, může si za to sám a má se jít proběhnout (ale pokud možno sám někam, kde ho nikdo neuvidí, pokud je navíc tlustej).

MADIETTA: yesss, tanec mezi skořápkami, kterej stejně nemůžeš vyhrát! To je dost přesně popsaný... Už jsem tady něco takovýho taky zmiňovala a sere mě to neskutečně :-/ [ LUCIASHECK @ Obezita ]

A to už vůbec nemluvím o tabu ohledně jídla a jezení, tlak veřejného mínění v podstatě nutí obézní ženu, aby jedla někde vskrytu, potajmu, protože jakmile cokoli vloží do úst na veřejnosti, okamžitě je to předmětem všeobecného zkoumání a kritiky. Buď jí "hnusy", nebo jí moc, a když si pro změnu jídlo vzít odmítne nebo si dá něco zdravého a střídmého, tak si "na něco hraje", když přece všichni víme, že ve skutečnosti "prasí" (tohle slovo nesnáším a hrozně mi vadí, když ho třeba holky, které se snaží zhubnout, o sobě používají).

A nejenom na veřejnosti, ale i mezi blízkými. Já mám třeba tohle z první ruky ve své rodině, kdykoli máme například nějakou akci u tchánovců, tak je to ohledně jídla pro mě jak tanec mezi skořápkami. Když si odmítnu dát sladké, tak se hned řeší, jestli hubnu a že to určitě dělám blbě, když ještě pořád nejsem hubená. Když si dám zákusek jako všichni ostatní, je to důkaz, že jím jako prase a proto nemůžu zhubnout. Tuhle hru prostě nelze vyhrát.

KRISKA: dotkla ses dobře témat, nad kterýma přemýšlím a která mi vadí. Třeba toho, na co poukazuju často a co většinou lidi urputně popírají - že to hejtování tloušťky začíná už hrozně brzo, v podstatě je velmi omezený limit toho, co je zejména u ženského těla považováno za přijatelné, a všechno nad to je hnusné. Takže holka, která má pět až deset kilo navíc, se cítí (a je braná) jako stejně tlustá, dostane se jí stejných urážek a shazování, jako holce, která má těch kilo navrch 50.

Stačí se podívat, jak jsou lidi schopný řešit mediálně profláklé osoby a vyčítat jim doslova každý špíček, každý záhyb, každé kilo navíc si vyslouží označení "prasnice", "velryba", "podívejte na ty kejty / prdel / panděro", a je fakt úplně jedno, kolik tuku navíc dotyčná má. Neexistuje nic jako předěl, je jen "štíhlá" a "tlustá".

To sportování je taky další smutné téma, tlustý člověk se nezavděčí ani na jednu stranu - když necvičí, tak je v opovržení, když cvičí, tak se mu posmívají za vzhled, prostě tlusťoška by měla někam zalézt do sklepa, tam zhubnout a teprve pak vylézt na veřejnost. Sportovat na veřejnosti můžou jenom krásní, štíhlí lidé.