ARGANNAH: souhlas, taky se mi to zda klicove, zrovna vcera jsem byla u kamosky, ktera se prohubla loni na + 12 kg a zacina nove kolo.

Tak nic proti metodám na zefektivnění snižování váhy, byť drobného. Ale ve finále je to zas pozornost věnovaná méně podstatným problémům - nejdůležitější je stejně umět nepřibírat. Fakt se čím dál víc divím, že se téhle otázce věnuje tak málo pozornosti. Většina lidí má zřejmě pocit, že tlustí jsou tlustí proto, že neumějí zhubnout. Chá chá.

Kdo tohle napsal, nemá tušení, co sežere jedenáctileté dítě :D

ANNIKA: Moc ti držím palce :)

Já se podělím o radost - jsem se do toho trochu opřela od konce září a aktuálne mám 7 kg dole. A nejvíc mě těší, že tak nějak bez velkého trápení, i na profi udelanem jídelníčku jsem mívala hlad, navíc to bylo nepraktické a člověk to musel pořád řešit. Hubla jsem jen tehdy, když jsem se fakt trápila. Teď se mi to povedlo nějak vychytat - snažím jíst nejmíň, co jde, abych byla najedena (ale nepředstavujte si nějaký anorekticky drama, prostě se neprecpavam), neupiram si v podstatě nic, ale do sladkosti a prasaren se snažím jen párkrát kousnout, dokud z toho mám fakt radost, a dost. Paradoxně mi v hubnutí pomáhají cucaci bonbóny, člověk "osladi hubu", ale nespraska u toho celou čokoládu. Co ale dodrzuju až na vzácný výjimky je nejedeni večer. Ne tak, abych měla besny hlad, ale po šesté už prostě velké jídlo ne. Postupně se mi upravila zaklopka, řekla bych, že je výraznější a dřív pocit sytosti. A trochu upravily chutě. Zas tolik to nehrotim, občas tam kilo skočí zpátky, párkrát jsem měla den "dejte mi zmrzlinu a polévkovou lžíci", tak to neřeším, nijak si to nevycitam, prostě jdu tak nějak pianko. A ono to jde! Hustý!
Pohybu moc nemám, mám od půlky září skoro pořád nemocné děti, klidně dva měsíce v kuse, takže jednak není čas a jednak na mě pořád něco leze.
Tak jsem zvědavá, jestli letos trend udrzim, už mi nezbývá moc a budu z tohohle auditka venku :-) (A to je u mě BMI hodně přísný, papírový optimum mám, když jsem reálně fakt vychrtla) Velký ambice dostat se na nějaký váhový minimum nemám, to už by šlo asi fakt jedině se snahou a trápením, který nejsem ochotná tomu dát. S mírnou nadváhou budu spokojena :-)
Ale fakt mě těší, že se to vůbec nějak hýbe, to se mi zatím nedařilo. A že je to takhle celkem do pohody, z čehož kouká šance na udržitelnost :-)

HOWKING: spíš ten pohyb měnit. Tělo si zvykne. Kdyby ujít 10 km/ den způsobovalo trvalé hubnutí, většina aktivních pejskařů by byla na kost. Když s tím člověk začne, pravděpodobně hubne, ale po čase se ustálí rovnováha.

Myslím že ta věc s velikostmi dalece přesahuje problém obezity. Společnost je stavěná na standardizované lidi, standardizovaná těla, standardizovanou psychiku, standardizované reakce a chování. Obchody s oblečením, sedačky v letadle, výška futer, výška kuchyňské linky, nebo ale třeba vzdělávací systém, nutnost dokonale ovládat svoje emoce nebo třeba agresivitu, nutnost celé dny sedět, a tak dále a tak dále. Že firmy obecně serou na nestandardní zákazníky je obecně známá věc, viz celá diskuse o alergenech v restauracích a tak. Akorát tlustoprdům to lidi vesměs přejou, protože hnusná prasata atd. atd., ale je to jenom součást daleko širšího problému. Všichni máme být stejní, stejně vypadat, stejně fungovat, stejně myslet, stejně mluvit. A kdo se odlišuje, na toho systém vesměs kašle. Žádný div, že se menšiny radikalizujou.