ARGANNAH: ještě krásně stihneš výsev podzimní zeleniny jako jsou ředkvičky ředkev mrkev a saláty ;)

ARGANNAH: můj soukromej názor na to je, že určitě to nebude stejný.
Nemam na to žádný data, jen anekdotický analogie. Určitě jste slyšeli pojem terroir. U vina. Souhrn vlivů prostředí na chuť. Stejná "kytka" jinej kopec, jiná chuť.
Další příklad, vidalia cibule, cibule která vůbec nepálí. Roste v Georgii US. Když se zasadí jinde, pálí. Důvod je absence síry v georgijské půdě.
Prostě jsi co jíš, platí i pro kytky, a nevidím důvod myslet si že to pro mikroby bude jiný. Ale znova opakuju, je to sedlácká úvaha a netuším jak moc silnej vliv to bude mít.

CMLKA: A fermentovaný věci prej. Včetně pravýho kvasovýho chleba.

ja ted videla nejakej dokument o mikrobiomu-teda na netflixu- a tam rikali, ze co jis, na to se ty bakterie preorientujou a vyzadujou to. Takze kdo furt ji cipsy a smazak, ma na to chut. Nastesti to jde prenastavit v radu tydnu. Plus tam zaznelo, ze to chce jist 20-30 druhu zeleniny, ovoce, bylinek a orechu tejdne, aby byl zdravej. To uz jsem videla i jinde...

Taky bych mohl zas něco napsat.
Jako jsem spokojenej to nemůžu říct, snad po 20 letech mě ukázala váha na druhým místě 2 :D

Ve čtvrtek jsem byl po 6 týdnech u nutriční.. 4,2kg dolů a prý kilo svalů nahoru. Beru to jako využítí tý lepší decimálky zadarmo (výsledek v příloze), že by něco konstrukčního poradila to se říct nedá.

Do kalorických tabulek jsem zapisoval něco přes týden, nebaví mě psát pořád to samý a navíc se stresovat když nedám to co bych měl i když jsem přecpanej.
Myslím že po letech jím konečně zdravě.
Maso čerstvý přímo od řezníka, vajíčka, sejra, zelenina, ovoce, skončil jsem i s párečkama, salámama, klobáskama. Když už tak 90+ šunku, jednou za čas si dopřeju kvalitního buřtíka :)
Příprava buď v horkovzduchu, ale udělal jsem si žulovej kámen na ohniště a je rozpálený skoro pořád. Burgr z mletýho hovězího jen na vlastním výpeku je nemalej luxus. Taky jsem po delší době vyzkoušel kramfleky, jen kapka oleje na šutřík, pěkně do slaboučka roztáhnout. Sice nejsou tak křupavý jao když plavou, chuť je taky trochu jiná, ale jsou výborný a hlavně mě po nich vůbec nebylo těžko a blbě jako po vykoupaných z pánvičky.
Co se týče různejch oslav tak kupodivu naprosto v pohodě. Maso, zelenina, ovoce, kousek čerstvě upešený buchty... Chlebíčky, čipsy, sušenky, neřeším... Ať si to zdlábne někdo jiný. Stačí když si vezmu jeden plátek chipsu a je to tak hnusný a přesolený, že mě okamžitě přejde ten náznak chuti a říkám si jak jsem to mohl cpát ve velkým :)

Celkově, doufám že mě to vydrží.
Když mám chuť na sladký, tak dám víno, banán, nebo jiný ovoce. Pokud jen chci něco sežrat nakupil jsem natural kešu, arašídy.
On mě k tomu prakticky dokopal ten HIT. Poslední roky vtrůstající žaludežní a střevní problémy, s trvalou sr.... kterou občas vystřídala zácpa. Teď už dva měsíce normál. I to břicho se začíná pomalu zlepšovat.
Takže pokud nechci aby mě zas bylo blbě, sejně nemám jinou možnost než jíst zdravě a popravdě je to fakt velká motivace, nechtěl bych se vrátit do období 6-10 měsíců zpět.

Abych nekecal jen o žrádle, jak jsem začal jezdit na kole, tak jsem rychle přestal. Nějak se to nelíbí prostatě a když tě pak pravidelně dva dny ve tři v noci budí jestli to s tím kolem myslíš vážně. Moc se do dalšího ježdění nechce.
Vytáhnul jsem hůlky a začal v podvečer chodit, mám kolem lesa 2km kolečko, dávám dvě až tři ostrou chůzí abych se tepovkou dostal do spalování tuku.
Přemejšlím že bych zase začal chodit na pilates, to jsem začal loni v létě, ale padlo to jak mě bylo v zimě extrémě blbě. Jenže v tom lese mě je samotnýmu líp :D

• obrazek.png

MARINNE: Já jsem dokonce na chvíli ztratila hlavu sama. Šestnáct měsíců a úbytek pět kilo - navenek tk nevypadá slavně prostě. Na poslední konzultaci na obezitologii jsem šla během prvního dne krámů, strašně se mnou cloumaly hormony, bolelo mě břicho a cítila jsem se pod psa, měla jsem pocit, že je všechno v hajzlu a já jsem kráva, co už se nikdy nikam neposune. V tomhle stavu jsem mu na tu operaci kývla a pak jsem šla z nemocnice pěšky na metro a brečela celou dobu jako želva, že jsem kráva, vzdala jsem to a poseru si zbytečnou drastickou operací pracně vybudovaný zdraví. Naštěstí profesor asi tušil, že jsem v nějaký vyjimečně černý díře, protože jsme se víceméně domluvili, že se v srpnu domluvíme, co a kdy se teda odehraje. Plánuju tam v tom srpnu jít s tím papírem z Tanity a říct mu, že na tu operaci přece jenom (zatím) nejdu. Snad mě nezabije. :D Takže suma sumárum, celý je to ve skutečnosti nejen originální, ale opravdu kontroverzní až na půdu.

KURE:
IOM_NUKSO: nenapísala som, že to je kontroverzné, ARGANNAH sama v jednom z príspevkov píše, že jej nutričná terapeutka a obezotolog z nej šílí. Tak ma zaujíma, či zmenili názor.

MARINNE: co je na tom kontroverzni? Mne jeji popis prijde jako normalni zivotni styl, nejak to udrzet tak, aby to clovek dokazal delat "navzdy". Jakekoli velke omezovani a nuceni se do neceho vydrzi jen chvili a pak je z toho clovek jen vic v haji psychicky. NEjlepsi je to udrzet nekde mezi, zas tolik si nezakazovat a zaroven nic neprehanet.

(Byť "dlouhodobá úspěšnost" je většinou definovaná tak, že člověk něco shodí a udrží si ten úbytek pro 3 roky. Moje kritéria permanence tohle pojetí nesplňuje, ale zase se do toho vejdu. Jinými slovy, když si tu "dlouhodobou úspěšnost definujeme takhle blbě, tak mezi těmi třemi procenty už rok jsem.)

MARINNE: Obezitolog trvá na tom, že je potřeba operace. Všechno tohle, co jsem psala, považuje za dočasné. A statisticky vzato má naprostou pravdu - dlouhodobá úspěšnost běžného hubnutí obézních je 3-5%. Všechno stojí na tom, jestli si budu věřit, že můžu patřit mezi ty tři procenta.

ARGANNAH: :D to je nápad, taky si budu vizualizovat to zvíře.

Večeře 😁

MARINNE: proč ti to připadá tak kontroverzní?
Byl jsem se v týdnu přihlásit do Nutriadaptu aby mě někdo měřil hlídal a obecně jsem měl kontrolu nad tím jak to se mnou vypadá.
A jedna z prvních věci co mi moje specialistka řekla, bylo že jídlo je třeba nastavit tak, aby ho bylo dost, ale ne moc. A hned potom mě poslala na odběr krve aby viděli jak to vypadá.
Tím to u mě vyhráli.
Teda a tím že mi vyrobí mojí vlastní knihu. Kuchařku:)

Stručný závěr

Kdybych to všechno měla stručně shrnout, tak základ vlastně je poskytnout tomu zvířátku, kterým jsme, co nejpřirozenější podmínky k životu. Prase v chlívku je tlusté, smradlavé a nešťastné, přitom je to silný a inteligentní tvor, který v divoké přírodě nádherně prospívá. Jádrem problému není žrádlo, jádrem problému je chlívek, ta podivná autodomestikace, kterou lidstvo provedlo samo na sobě. Je v pohodě, že si člověk rád zaleze do doupěte, všechna zvířátka milujou bezpečí. Problém obezity ale podle mě je, že potřeba bezpečí přerostla do geneze vězení, ve kterých se začínáme ze zoufalství roztékat stejně, jako chudák to prase zavřené v chlívku, kterému nic jiného než žraní z životních radostí nezbývá. Takže se snažím, aby ty změny v mém životě nebyly jen předělávka jídla a pohybu, ale aby to byl existenciální návrat k naší divoké prapodstatě, nové navázání diplomatických kontaktů se zvířátkem v nás. Dávat mu pohyb, který potřebuje, stravu, kterou umí rozpoznat a na kterou dobře reaguje, nechat ho být, když ho něco bolí nebo když je nemocné. A obecně se starat, aby bylo spokojené, šťastné a žilo životem, na který je uzpůsobené.

(Někdy si ho dokonce vizualizuju. Vypadá různě, podle toho, jak mi zrovna je a co zrovna v životě (ne)řeším – kočičky, pejsci, vlkodlaci, draci. Na někoho to může být trochu moc ezo - ale nějak mi to pomáhá se o něj líp starat.)