Co mě strašně vysírá, tak to jsou obézní děti. Jako může se stát, že je dítě tlusté přes snahu rodičů. To byl můj případ. Máma vařila na vodě, hodně zeleniny, sladkosti minimálně. A já si pamatuji, že jsem třeba snědla bochník chleba a sklenici sádla, co dostala od někoho, když nebyla doma. Nebo žloutky s cukrem. Nebo jsem šla po obědě nakoupit a mohla si nechat peníze a já si šla koupit hamburgera. V šestý třídě jsem naopak přestala jíst úplně, rodiče mě chválili, jak hubnu a zastavila to až doktorka na třináctiletce. To už mi padaly vlasy a byla jsem psychicky na dně.

Ale u nás s rodičema chodí holčička, tak pět let, nedá už nožičky k sobě a ta vždycky má v ruce chipsy, bonbony a spol. Fakt mě to hrozně sere to vidět. Vůbec u nás Romové, co na mě furt pokřikujou, mají děti za hranou obezity. Je to úplná epidemie. A to i bílí. Já jsem tak šťastná, že moje dětí tlustý nejsou. Dcerka je spíš hubená, ta od malička málo jí.

ARGANNAH: Jen mě fascinuje, že vždycky když sem někdo přišel s něčím, co (jemu) funguje, tak máš milion argumentů proč je to špatně a hledáš na tom chyby a problémy a "milion nežádoucích účinků"... tak je fajn, že obezita ty "miliony nezadoucich účinků" nemá.

Touha mít normální hmotnost a ne bejt morbidne obézní za mě fakt není porucha příjmu potravy. A nemyslím si, že by to byl jen problém okolního světa - mě třeba aktuálně nikdo neřekl že jsem tlustá a mám zhubnout, ale prostě mi začalo vadit funet do každých schodů a vzbudit se ráno s bolestí nohou. Holt každej má ty měřítka a čím chce a nechce žít jinde, každej má nějaký problémy, který mu tu cestu ztezujou...

Ale když se teda konečně změnil pohled na to, že obezita je chronicka nemoc kterou je třeba chronicky a ideálně doživotně léčit, jsou na to nový leky, který fungujou, hromadě obézních pomohly, tak ty se chytis náhodných tři pankreatid (a krom toho, že incidence pankreatid je jak jsem psala, tak nevíme nic o lidech co to brali, protože dát to třeba u nás na chalupě na vesnici, kde každej chlasta deset piv denně a má zlucnikovy kameny, tak udělám incidenci jistě daleko větší).

OCTOPUSS: jj na tom se asi schodnem. nechtěl jsem snižovat vliv alkoholu na obezitu, spíš poznamenat že nealko drinky jsou stejny riziko.
konec koncu existuje něco jako
Nonalcoholic fatty liver disease - Symptoms and causes - Mayo Clinic
https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/nonalcoholic-fatty-liver-disease/symptoms-causes/syc-20354567

KURE: Můj fotr byl celoživotní funkční alkoholik. Pamatuju si, že relativně krátce před smrtí, někdy okolo 60, míval období dočasný sebereflexe, kdy místo dvou litrů vína denně pil čaj. Obvykle za míň než měsíc zhubnul deset kilo. A to se převážně živil jen tím chlastem, oplatkama s palmáčem, a někdy polívkama z pytlíku.
Myslím, že chlast je na úrovni coly, akorát že obézní desetiletý chlapečci mají k dispozici jen tu colu a kebab :))

CORNELA: Cornelo.

Já bojuju s obezitou celek život. STRAŠNĚ CHCI aby na ni něco fungovalo. Když to přeženu, chci se zítra probudit hubená, tak hubená, jako modelky v devadesátkách, když jsem vyrůstala. Chci, aby zmizel můj obří zadek a moje gigantický stehna táhly do horoucích pekel. Chci mít mrňavá prsa, co skoro nejsou vidět, chci být křehká víla, chci vypadat nějak jako Keira Knightley (přitom vypadám spíš jak obézní Naďa Konvalinková). A už teď bych toho víceméně mohla dosáhnout s pomocí kombinace operace, léků, liposukcí a plastik. Mohla by ze mě bejt taková hubnoucí Jessica Alves nebo Michael Jackson. Možnosti tu jsou.

Akorát už naštěstí vím, že to mluví moje stará porucha příjmu potravy. Chodíš sem dlouho (za což jsem ráda, je super mít v klubu doktora, i když společnou řeč asi nikdy nenajdeme), tak víš, jak dlouho jsem si mylně myslela, že obezita je "nemoc duše", jak se teď rádo tvrdí. Mýlila jsem se samozřejmě, obezita je to a ještě mnohem víc. Ale jestli jsem se něco za ty roky naučila, tak to, že úplným základem obezity je absolutní nerespektování vlastního těla. Ignorování jeho potřeb, pohrdání jeho přirozenými funkcemi, a ve většině případů (kromě těch, co se jenom přežíraj a nikdy nehubli) i redukce těla na vzhled a zacházení s tělem, jako by bylo avatar v nějaký hře, jehož jediným cílem je vyjádřit jakýsi vnitřní momentální sebeobraz.

Takže v téhle perspektivě: léky a operace můžou být zázrak, ale taky můžou být pokračování téhož jinými, ještě drastičtějšími prostředky. Chápu, že lékař se bude dívat na obezitu jako na otázku toho, jak zhubnout. Pro mě je ale po všech těch letech obezita problém mnohem širší a hlubší. A obrovskou jeho část mimochodem generuje společnost tím, že obezitu démonizuje. Jako lékařce jsou ti tyhle aspekty věci patrně fuk, podstatné pro tebe je, že se pacient okamžitě zlepší fyzicky. Ale já už jsem po těch letech prostě skeptik a u každé věci, zvlášť u těch zázračných řešení, se ptám, jakou cenu za to budu muset zaplatit.

Nejspíš sama na tom ozempiku časem skončím. Nicméně nehrnu se do toho, stejně jako se nehrnu do operace. Můžeš to, jestli chceš, považovat za signál, že vůbec ve skutečnosti zhubnout nechci.

CORNELA: no nase vesnice ma milion lidi. Prenecham diskuze vam specialistum.
Ti tri to uz neberou, jsou ok, vaha je bohuzel zpatky.

Vsem drzim palce. Neni to prdel. Ted jdu ockovat proti chripce.

CORNELA: Jinak spc ozempic...