BRUNA: jo tohle je funny otazka, nikdy me to nenapadlo. V tehotenstvi jsem mela neskutecny chute na dzus, hlavne pomerancovej, nikdy predtim jsem to nezvykla pit a syn dzusy ma opravdu rad :D

BRUNA: tak tohle je zajímavá otázka. Třeba já jsem v druhém těhotenství trpěla hrozným nechutenstvím a tímtéž trpí dcera. Extrémně vybíravá, skoro nic jí nechutná, přesně tak jsem to ale já měla, když jsem ji čekala. Kolikrát i zoufalství, že mám hlad, chci se najíst, ale prostě realita toho jídla, skoro každého jídla, je fujky. Přitom stejná jídla mi před tímto konkrétním těhotenství i po něm chutnala a chutnají.

BRUNA: U svých dětí rozhodně, jedno je úplně normální dítě a to druhé je chudák po mně. Přesně vidím sebe v jejím věku - popravdě se dost angažuju v tom, aby neopakovala moje chyby. Ale imho je to čirá genetika, ne důsledek těhotenských chutí.

BRUNA: Já měla hlavně v druhým těhotenství neskutečnou záklopku. Tak silný signál sytosti, že když udeřil, měla jsem kolikrát problém i polknout sousto, které jsem měla v puse. Něco na způsob toho, co popisuje Machytka s Ozempikem. Po porodu se to samozřejmě zas srovnalo, ale vlastně od té doby mnohem líp vím, jak opravdová sytost vypadá, a umím ten signál rozeznat, i když je mnohem slabší. Musím se na to ale soustředit, nic u jídla nedělat, na nic nekoukat a nic nečíst, jinak ho neucítím. A musím to ideálně dělat konzistentně delší dobu a záměrně se soustředit na signály hladu/sytosti a citlivě na ně reagovat. Dá se to vycvičit, jakmile jednou člověk ví, co hledá. Blbý je, jak snadno to rozhodí stres, emoce, nebo třeba alkohol - jedno delší náročný období a člověk může vlastně začít znova.

Jinak teda ja mela v druhem tehotenstvi zmenu chuti, najednou mi moc nechutnalo sladke. A clovek pak vidi, ze nekteri to tak maji furt a absolutne nechapou, jak do sebe nekdo muze naladovat tabulku cokolady. Jak rika ten doktor: dala jsem si pul fidorky a mela jsem toho dost na tyden.
Bohuzel mi to vubec nevydrzelo a po porodu se obliba sladkeho vratila.

Osobně to vnímám tak, že jsme teď na konci nějaké éry podceňování toho, jak obrovsky komplexní a vážný problém obezita je, a házení všeho na rozměklé kretény pacienty bez vůle. Došlo ke zlomu, najednou se ukazuje, jak statisticky dosavadní metody prostě nefungujou, že možná ti pacienti nejsou zas takoví kreténi a že možná potřebujem tvrdší kalibr. Takže z přístupu "prostě nežerte, hýbejte se a když se chce, vy blbci, tak to půjde" přecvakáváme do roviny "chudáci pacienti, tohle jsme posrali, režimová opatření nefungujou VŮBEC, diety jsou zdraví škodlivé a pohyb je na hubnutí úplně k ničemu, jdeme rovnou řezat a medikovat." Je to za mě pohyb dobrým směrem, byť trochu z extrému do extrému. Přesto, skutečně fungující, efektivní, komplexní a šetrnou léčbu obezity budem mít až v příští generaci generaci, řekla bych. Až se to zklidní a poučíme se z obou extrémů.

MAR_TINA: mne to prislo trosku jako reklama na ty jeho kliniky (zoperujem ci dame prasky kazdemu). Druha polovina se mi zdala zajimavejsi, ta osobni zkusenost s leky je myslim fakt neco, co zmeni pohled na „line tloustiky“ a libilo se mi, jak otevrene a s pochopenim o sobe i pacientech mluvil.
Dobry bylo i srovnani s kuraky atd, u kterych myslim malokdo pochybuje, ze prestat je tezke.

K_A_R_K_U_L_K_A: Taky jsem to zkoukla. Z komentů tady u na YT jsem čekala něco mega kontroverzního, ale celkem normálka, jen pár zajímavých věcí k těm miniinvazivním zákrokům, o kterých jsem nevěděla (a teda wow, ty věci se sliznicí tenkého střeva a diabetem, to jsem dost zírala. Medicína je fakt úžasná). Ale je tam pár zajímavých momentů, např. když řekne "držet dietu je pro obézního zdraví škodlivé," to bylo hodně hardcore. :D

K_A_R_K_U_L_K_A: Tie štatistiky o úspešností diét pre pacientov s obezitou sú naozaj také ako hovorí takže ak mudrlanti v komentoch nemajú po ruke skutočné argumenty (akože som ich nevidela, len taká štandardná zbierka dojmov a názorov), sú to len ďalší mudrlanti v komentoch.

MAR_TINA: ešte nie som na konci, ale beriem to tak, že vychádza z toho čo robí. A to nie sú režimové opatrenia. Tie robia iný, on je lekár, on robí medicínu. Považujem to za vyváženie prístupu, ktorý sa spolieha výhradne na režimové opatrenia. IMHO pre každého pacienta je vhodný trochu iný mix.

Ale privádza ma to na myšlienku, že predstava že obezita je niečo čo sa rieši s lekármi doživotne či už medikáciou alebo inak, príde mnohým evidentne nekomfortná. A teda ako niekto s 2 autoimunitnými diagnózami, tomu nerozumiem. Pričom zrovna u mňa je to presne kombinácia medikácie a režimovým opatrení (len ten šport mi stav môže zhoršiť paradoxne) a ten mix sa mení, ale stále platí že bez liekov ani ranu.

K_A_R_K_U_L_K_A: doukoukal jste to někdo?

Já jsem z toho v rozpacích. Lékař mluví mile a odborně, uznává obezitu jako nemoc a vyvrací teorii "on si za to může sám", ale zas to tam tlačí, že ty operace a gastrobalonky jsou skoro jediné možné řešení a gastrobalonky dělá lidem s BMI 27 - 35 (to je kousek pod mým cílem, BMI 27 a v mých očích úplně zdravotně pohodová váha) a pokud by někdo chtěl, tak proč nezačít léčbu už když přibere prvních deset kilo nad BMI 21. Režimová patření zmíní až na dotaz.

Je to teda pro mě takový depresivní, takový zaříznutí nadějí.

Ti dva svalovci, co ho vyslýchají, mají každý určitě 30+, operoval by je taky? :D

uzivate nekdo mounjaro?