Kámoška byla teď taky na "obezitologii". Šla si pro žádanku ke svý praktický a ta jí řekla "ale já to taky dělám, přijďte tehdy a tehdy odpoledne a uděláme jídelníček." Úplnej nesmysl to není, ale rozhodně se jí baba snaží donutit docela ostře stáhnout sacharidy. Kámoška přitom píše dizertaci na krev na deadline a úplně vidím, jak na těch nízkejch sacharidech urvaná, vystresovaná a zkofeinovaná k smrti po večerech podléhá řevu utahanýho mozku po cukru a láduje se sušenkama. Varovala jsem jí, ať to nesundavá takhle nízko, že jí najedou příšerný chutě na sladký a celý se to rozjebe. Tak to kámoška moc nehrotí, ale jak je celkem pod stresem, tak se jí ani ten zmírněnej režim nedaří moc dodržovat, spíš začala tak nějak celkově líp a víc jíst. A zejména se začala zase hejbat. Takže jí jemně stoupaj svaly a jemně klesá tuk, ale na váze je to ve výsledku nulovej rozdíl. Což je evidentně jedinej parametr, kterej tu "obezitoložku" zajímá, a na informaci "moc jsem to nedodržovala, ale hejbu se a kompozice se zlepšuje" reagovala tím, že snížila sacharidy v tom jídelníčku ještě víc. V tom samým jídelníčku, se kterým ta kámoška ještě ani pořádně nezačala.
Fakt mi přijde, že tu práci může dneska dělat cvičená opice. Stačí se naučit mantru "výrazně snižte příjem sacharidů".