LUSINDA: Díky terapii se můžu podívat na důležitý věci v životě a nějak si posvítit na svý vzorce přemýšlení o sobě, na různý automatický vzorce chování.
Zatím jsem teda nemusela řešit takovou nadváhu, že by mi to bránilo v nějakých normálních činnostech (moje nejvyšší BMI bylo 30, teď jsem někde lehce pod 28) ale díky terapii a taky mindfulness jsem si tak nějak posvítila na to: jak se stane, že potřebuju rychle zahnat/zasytit něco nepříjemnýho jídlem nebo alkoholem? A jestli by šlo zapojit do toho něco jako vědomost a laskavost k sobě?
No a díky terapii pro mě prostě jednoho dne přestaly být otázky kolem vlastního těla, váhy, vzhledu apod. tak emočně zatížený, začala jsem to brát nějak konstruktivněji, přihlásila se k nutriční poradkyni, podívala se na to, co jím, co by se dalo dělat, a v podstatě se mi daří pomalu ale jistě hubnout tuk a nabírat svaly (kterých teda mám i tak habaděj, ale prostě jsem takový typ, že mám svaly skoro jako muž :) A navíc jsem zjistila, že už se těmahle otázkama nezaobírám tak intenzivně - a jaká je to úleva, neřešit dokolečka, jak vypadám, jak bych chtěla vypadat, jak působím na ostatní, jestli jsem nebo nejsem tlustá, furt kontrolovat špeky apod :) ... a kolik mentální kapacity se tak uvolní!
U mě to teda byly častěji tendence sáhnout po alkoholu, než po čokoládě. Ale ten princip je stejnej, teď, co víceméně abstinuju, vnímám, že by bylo fakt velmi jednoduchý začít se přejídat, když se cítím mizerně.