k tomu me napada, ze lide co jedou na "hubenost" celej zivot, ne na nejakou udrzitelnou a pouzitelnou vahu, i kdyby treba nadvahu, tak pak ve stari o to rychleji asi ztraceji svalstvo a mnohem hur to telo i zvlada i operace a rehabilitace a navrat do normalu, pac podvyziveny 30. let telo je neco uplne jinyho nez v 70...

nerikam lidi, co maj tu eterickou kostru a at delaj co delaj, sou jak elfove... ale spis myslim ty, co se celej zivot snazi za kazdou cenu udrzet perfektni telo a evidentne to muze drzet lidi i v 80 ze nesmi moc jist, aby nepribali...

kamarad ma ted maminku v kritickym stavu po operaci a je to pro me prvni setkani s tim, ze clovek v 80 fakt porad resi, co ji a jak vypada... nejak mi to prijde "normalni" v to veku treba 15-60 (puberta, svatba, deti, menopauza) ale nikdy sem si plne neuvedomila, ze pubertacka s PPP taky jednou zestarne...

ARGANNAH: nejhorší jsou ty drastické váhové propady u starších lidí. Celoživotně tlustá teta na onkologické léčbě okolo 70 let rapidně zhubla (asi 30 kg) a už se z toho nevyhrabala. Lékaři prohlásili, že celkový kolaps organismu.
Její o 20 let mladší souputnice to zhubla stejně, ale půl roku po léčbě má váhu zpátky a zas jede jak lokomotiva.
Ale ta fáze jak na nich obou visela kůže a byly hrozně slaboučké byla děsivá.

ARGANNAH: no nejspíš jo, moje představa že na tu kost a kůži nalepim nějaky svaly a bude to cajk byla evidentně naivní. :D
Ale teda musim říct že návštva ty metabolicky ambulance byla hrozně fajn.
Doktorka mi rovnou řekla ať se nijak netrpim, že obezita je nemoc a prostě to je rozbitý. A že teda ale bude chtít ať cvičim, že to je naprosto zásadně důležitý, ale na to přibírání mi dá léky. (tu saxendu)


mimochodem ještě jsem si to nepich, protože jsem si trubka k tomu nepořídil jehly (to pero ma šroubovaci jednorazovy jehly ktery se koupi v lekarně zvlášt za asi 180/100kusu).

Takže zitra ráno.
pry je jedno kdy, ale ma se to dělat pravidelně ve stejnou dobu, tak jsem usoudil že ráno bude praktičtější.

KURE: Laicky si myslím, že tyhle váhový propady vzniklý nějakou drastickou nemocí jsou ty vůbec nejneudržitelnější. A dokonce mám (zase laickou) hypotézu, že to přibírání je pak dobrý znamení, že tělo se dává do pořádku a začíná fungovat normálně. Akorát pro člověka je to subjektivně samozřejmě úplně příšerná zkušenost (a okolí do toho kolikrát ještě prudí, pindá o slabý vůli a ohrnuje nos, místo toho, co by bylo rádo, že člověk slezl hrobníkovi z lopaty).

Držím ti hrozně palce.

KRISKA: no já ale během toho roku držel dietu :D a prvni pulrok fakt hodně chodil a cvičil (teda hodně vzhledem ke kondici hodně, celkově to moc nebylo)

KRISKA: ja do dneška přibral 20+ kilo za rok od navratu z nemocnice....

to tělo prostě chce tu zásobu zpět. a ještě přidat.
tak biologie funguje.
když přetížíš sval, takže je namoženej, tělo si pořídí větší sval. když se zlomí kost, tak to místo kde sroste je taky silnější než před tím....
celkem neni překvapivý, že to s tukem funguje podobně.

Tak jsem byl u doktora a napsali mě saxendu.
o tom co to dělá vás budu informovat.

MANEKINEKO: Nebo do těch vloček dosypat otruby, chutná to stejně

ARGANNAH: Lekce teorie relativity :) Jestli jsi ve stejne kondici jako pred deseti lety, tak ses prakticky vzato zlepsila. Telo prirozene starne a chatra, takze pokud se tobe drzi na stejne lajne, tak se vzhledem k veku lepsi.

VECTOR: nikdy mě nenapadlo, že by se vločky nedaly jíst jen tak :) úplně normálně si je sypu do mléka nebo jogurtu. Určitě neumřeš. A pro zvýšení příjmu vlákniny je dobrý hack čekankový sirup = v podstatě čistá vláknina. Psylium a nebo zcela rozpustná vláknina.

ARGANNAH: tak, koukej na to optimisticky.

KRISKA: Máš samozřejmě pravdu. Nehledě na to, že i když se pesimisticky dá říct, že stagnuju, tak optimisticky vzato si "udržuju shozenou váhu."

Ale teda otravný je to i tak. Člověk nechává tolik práce, aby procvičoval a protahoval přetížený trapézy a kvadricepsy, posílil oslabenej zadek a břicho, maká na tom měsíce, a pak přijde hnusná dlouhá nemoc, vstane z postele a zas je celej zkřivenej jak šimpanz, všechno je zrezlý a bolí, fyziocviky, kde jsem už dávala šest opakování ve dvou sériích, teď zvládnu v pěti opakováních a jedné sérii, a trapézy samozřejmě ztuhlý tak, že sotva otočím hlavu. Do prdele s tím, excuse my french.

ARGANNAH: to znám, je to hrozný. Hlavně při té mé váze to rozhýbat.

ARGANNAH: ja myslim, ze se na to divas spatne, protoze uz vis jak a jde to mnohem rychleji pak dopredu.

mozna, ze z konecnyho hlediska stagnujes. ale predstav si, kdybys nic nedelala a pak prisla nemoc. budes na tom hur, nez predrim. a pravdepodobne bys to ani moc nepoznala a nemela zajem zase se zlepsit.

ja mam za poslednich 5 let porad neco, plotynka v krcni pateri, sicko, natrzenej lytkovej sval... alergie/ekzem pri obuti ponozek na ponozky + pot...

rikam si na prahu 40. ze stagnace je super. to totiz znamena, ze i kdyz se nezlepsuju, diry mezi zdravotnima problemama se dari dohnat alespon na puvodni uroven.

ted sem si o vikendu treba potesene doprala 60km s krosnou za 2 dny, i kdyz prevyseni bylo asi jen 800m, a tesi me, ze porad odrovnam o 8 let mladsi kamose. i kdyz ten o 12 let starsi, ten je na tom asi jak ja a to doufam, ze v 50 taky porad zvladnu :D

protoze... kdyz stagnuju, tak se sice nezlepsuju ale zaroven se mi zvysuje vek, takze... je to v realu stagnace? nebo je to udrzovani kondice jak ji clovek zna a je schopen si ji tak udrzet do vyssiho veku?