MAZA: vžijme se do role potenciálního studenta kunsthistorie. Od základní školy ho dějiny umění baví, na gymplu si o volném času prohlížel Pijoana. Po maturitě z češtiny, angličtiny, dějin umění a základů společenských věd nastává onen okamžik, kdy se bude muset rozhodnout, kam na vysokou školu. Za současného systému půjde studovat co ho baví, tedy kde je předpoklad, že se bude studiu naplno dobrovolně věnovat. Tedy kunsthistorii. Dle tebou navrhovaného modelu se mu ale „rozsvítí“ a půjde:
– buď studovat něco „užitečnějšího“, kde bude mít do budoucna větší šanci na uplatnění – třeba marketing. Páč kunsthistoriků už je přeci hodně. Co na tom, že ho ten nový obor vůbec nebude bavit a o volném čase se dále bude věnovat tomu „svému“ (dějinám umění). Tedy marketingu nebude dávat maximum – proč také, když ho to jednak nebaví, ale především na to moc nemá buňky. Tak to prostě bude nějak „prolézat“. Semo tamo tahák, semo tamo zápočet „za flašku”. Bude z něj rádoby vystudovaná osoba, která díky svému vzdělání v prosperujícím oboru najde uplatnění a zapadne tak do „trhu“. Co na tom, že bude dělat něco, s čím se vnitřně neztotožňuje a na co ani nemá moc buňky
– do zaměstnání, aby si mohl za 20 let makání v neadekvátním zaměstnání vydělat na soukromé studium „pro zábavu“.
– do zaměstnání v nekorespondujícím oboru, na vzdělání se vykašle, protože ví, že kunsthistoriků je dost
Výsledkem tak bude, že osoba, jejíž největší potenciál je v kunsthistorii, bude dělat něco docela jiného. Tedy výsledkem bude mrhání lidským potenciálem.
Je určitě lepší mít přebytek osob, které vystudovaly co chtěly, v čem jsou nejlepší. I kdyby se pak tito lidé museli nedejbože živit (pro ně) neadekvátní prací, ve svém volném (potenciálně) čase alespoň mohou dobrovolně, zdarma, z lásky k oboru obohacovat společnost o poznatky, na které přijdou (což bez vysokoškolského vzdělání ve mnoha oborech lze jen obtížně). Určitě je to lepší než mít mraky osob, které dělají práci „z donucení“ a ve svém volném čase nadávají a chlastají. A krom toho – co když se situace na trhu změní?
Prostě lidé nejsou hlína, ze které můžeš vytvarovat tu ekonoma, tu politika, tu umělce, tu historika, tu biologa, tu lékaře, tu patologa podle toho, co zrovna „trh“ potřebuje. Lidé se narodí takoví, jací se narodí a je myslím nemorální nutit je studovat něco, co není jejich parketou či jim jejich studium omezovat proto, že daný obor zrovna v tu chvíli není na „trhu žádaný“.
Přímá regulace vzdělávání trhem je prostě chtě nechtě omezující, nedemokratická (diktatura trhu) a ve svém důsledku vede k plýtvání lidským potenciálem.
Co se týče pronikání soukromého sektoru do vzdělání – a kde máš jistotu, že zůstane vzdělání opravdu nezávislé? Co kdyby informatiky začal sponzorovat Microsoft, ale s (neveřejnou) podmínkou, že se na škole nesmí objevit žádný jiný operační systém? Výhoda propojení s trhem (Microsoft si vychovává své kvalifikované síly) nebo omezení vzdělání (zatajení jiných, v mnohém lepších operačních systémů)? Ostatně už je to teď – při žádosti o ISIC (čert vem ISIC, ten je mi k prdu, ale hlavně u nás funguje i jako karta na vstup do školy) jsem musel podepsat, že souhlasím s předáním svých osobních údajů třetí straně (konkrétně Komerční bance), páč KB nějako ty karty sponzorovala. To prostě vidím jako těžké omezení osobní svobody, kterému se ale nevyhnu, chci-li na naší fakultě studovat (jinak se prostě do školy nedostanu). Pronikání soukromého sektoru na vysoké školy tak vidím přinejmenším jako...rozporuplné.