uz sem vam nekdy rekl, ze vas nenavidim? jo? tak jsem to tak asi myslel.
drepim v koute, kourim furt dokola tu samou cigaretu a muj nejvetsi problem je ten, ze mi nic neni.
nic. nevim jestli si to umite predstavit, protoze ja xakru ne a je mi to jedno.
neumim popsat nic a stejne neni komu.
tenhle text nema zadnej smysl. dokourim dalsi cigaro, pudu uvarit kafe, umejt nadobi, jakoby ne tom zalezelo nekomu jinymu nez mojemu debilnimu svedomi, ktery jediny me pali, kdyz nedelam nic, ktery bych delal.
proc tohle vsechno.
to neni existencialni nejistota, to je zasrana existencialni jistota.
jistota stonasobku tehhle blitek, co pisu a mam v hlave.
sednes si ke klavesnici, do ktery ti bude padat popel s ty cigarety a ktery tak rad pises a budes mlatit slova, ktery se k sobe aspon trochu hodej a ono ti to pomuze, bude to znit uprime a vlastne jen napises nic, ktery zanikne po prvnim precteni.
jo, tohle delas, porad dokola nic. malej zivot, hrdinou nikoho, L jako Love na zapalovaci.
rekla ti L jako looser a ty jsi se smal a zapalil si dalsi.
delal bys to vsechno kvuli ni? delal jsi vsechno kvuli ni?
hloupost, spokojenost tu prece je, nadosah.
zit vecne je snadny, staci neumrit.
nemyslet na stovku hrebik a kladivo, ktery ti jej prozene levou rukou a prispendli ji k opadane cihlove zdi.
pust si muziku, prestan kourit a lejt do sebe vodku, ktere flasky mas na okne tak jako ostatni tam maj lahvace.
delej neco, vstan, pohni se... umej nadobi kvuliva svedomi.
bodni se do zily, pokud ji najdes, vem basu a hraj, pust to vic nahlas.
tak jo, tak jo, vzdyt uz du...