Deprese je jako dyslexie g(existuje treba dyskalkulie, diky niz spoluzacka ve treti tride nedokazala secist 13+1).
Projevuje se to tak, ze ac presne vis, ze ritual se nepise s y, jeskyne s i nebo pysek s i, tak to napises 4x dobre a popate spatne.
Videl jsi to slovo 100x, znas pravidla, vyjmenovana slova, casovani, sklonovani, ale nemas pro tvar slova, a to ani pro jeho vizualni podobu, zadny cit. Proste to nevnimas, tak jako hluchy neslysi zvuk.
Naucil jsem se cist diky Panu Prstenu. Na konci druhe tridy, protoze mi doma nikdo nechtel cist a ja MUSEL VEDET, co se stane.
Az do konce Nilbovy Oslavy Narozenin jsem text cetl po pismenech.
Jako dyslektik zazivas to, ze vidis jednotliva pismena, znas jejich jmeno, jejich zvuk... jenze se neskladaji, ani do slabik, a pak uz vubec do slov.
V diktatech delas 4 chyby v kazdem slove, stovky na stranku sesitu. Proste pismena nemaji nic spolecneho se slovy, ktera tvori.
Zrejme je to tak doted, nekde v mem ja. Jen cteni se zlomilo, naucil jsem se to mezi dvema radky. Misto stovek chyb na odstavec uz jich delam jen desitky, i kdyz nespecham...
Proc je to stejne jako deprese?
Protoze to 99% lidi, kteri tim netrpi, naprosto neni schopno pochopit. Nedokazi si predstavit, jake je to, kdyz neslysis, kdyz nevidis. Nedokazou si predstavit, jake je to, kdyz sedis a v hlave ti bezi peklo, stale stejne.
Nejsou to drobnosti, jako kdo ti co udelal, komu jsi udelal co ty. Jsem takovy egoista, ze bezne povazuji nepochopeni toho, co delam, za nedostatek tech ostatnich. Vetsinou si myslim, ze emocni pohnutky hodne lidi jsou na urovni pubertaku, zvlast, kdyz lide lzou, pomlouvaji se, ci si nasazuji masky, aby byli lepsi nebo jini nez jsou, aniz by to byla role v hrani umyslnem a deklarovanem. Neboli me tudiz pomluvy, proste nedokazi premyslet dost komplexne, citit ci se chovat dost sebevedome, aby prijali sebe nebo me. Jsem tak jiny, ze tohle uz davno neboli.
Pritom jsem tak strasne nedokonaly, ze i v tom jsem si musel zvyknout, ze vsichni jsou v necem lepsi nez ja. Jsem sotva prumerny. Ani to neboli...
Ne, deprese je jako dyslexie, je to proste ztrata schopnosti vnimat pozitivni stranku veci. Jako kdyz pismena netvori slabiky - slova - vety. Jako kdyz neslysis.
Tak jako vis, ze jeskyne ma po k tvrde y, pac je to pravidlo (ktere neplati u kina), tak stejne tak vis, jake je, kdyz citis radost, jake je to, mit chut na spolecnost, sex, komunikaci, dotyky, jake je to, kdyz se tesis na spanek. Znas to v dany moment jako oravidlo, z nehoz vybocuje vztek, smutek, zoufalstvi, samota. Taky pocity. V poradku, ty se deji.
V dobe zachvatu deprese jen to pravidlo nefunguje, proste neplati. Tvrde a mekke i-y nepatri do slov. Ac hraje hudba, do mozku neproudi zvuk.
Nelze byt stastny, neni mozne jit spat. Proste koukas do zdi a v hlave ti bezi peklo, ktery nema zadny tvar ani podobu, neni to nic z reality. Nejhorsi na tom je, ze vlastne necitis vubec ni, a vubec nic nechces.
Citis, ze jsi unaveny a rano potrebujes vstavat, ale necitis potrebu spat a tudiz nespis, i kdyz to zkousis.
Ti z vas, kdo znaji pervitin, konecne i heroin, ci jine drogy, dokazi ten stav alespon castecne uchopit. Ti ostatni nechapou dyslexii ani depresi snadno. Vetsina z vas vubec.
Mel bych jit spat, jenze je pro mne dulezite, zkusit to popsat alespon tem nadprumerne inteligentnim, nebo nadprumerne empatickym.
Treba to pomuze a nebudete lidem rikat “nebul tady” nebo “snaz se proste byt stastny”...
Pis to i-y spravne, vzdyt tu hudbu prece musis slyset! (Hajzle, blbecku, “chudacku”)...
Vzpominam na Balua, hodne jsem s nim probiral, jake to je, kdyz se chytraci rozhodli, ze jej muzu konecne videt, za coz shori v pekle, ze si vubec dovolili.
Kazdopadne, zcela presne chapu, co mi nedokazal sdelit. Jsem moc rad, ze jsem to mohl alespon castecne prozit, ac je to peklo v LP a jeste loopu. A velmi rad bych to zkusil priblizit,...
A ted jdu spat, fakt ze jo. Uz jen 2 cigarety.