Rvu se malo a velmi spatne, coz ovsem nahrazuji agresivitou a pouzitim zbrani.
Nemyslim si, ze vetsinu situaci je treba resit nasilim a dik sve “zlatoustosti” vetsinu lidi ukecam, a to tak, ze mi i utocnik nakonec chce koupit pivo.
Za poslednich 15 let jsem k nasili sahnul 4x:
- jednou ranou jsem zlomil jednomu zdejsimu ID nos, abych toho cely vecer litoval (nicmene od dalsich lidi jsem dostal za tu ranu nekolik panaku, jako odmenu)
- jednou, kdyz jsem delal na horske chate chatara, pustil jsem se do 3 myslivcu popelnikem, za to, ze se v koute pokusili znasilnit mou 16 letou kolegini brigadnici (pak jsem dostal solidni vyprask, pri kterem me jich mlatilo 7 a vyhodili me z okna chat... nakonec jsem je nucene opil tak, ze si zvraceli do klina, zahodil jim klice od dzeepu, kterym prijeli, slohnul jsem jim vsem papiry od zbrani a zavolal jim policajty pod kopec, z ktereho jeste ozrali rano zchazeli s brokovnicmi na ramenou)
- dalsi bitka me stala zlomenou ruku, a utocnika zkopani kanadama do xichtu, za to, ze okrad barmanku, o vic, nez vydela za 3 dny - byl jsem jediny, kdo se postavil, kdyz volala o pomoc, ac hospoda byla plna stamgastu, vyslouzilych horniku
- posledni nasili provazelo bodnuti nozem, a nebudu se o nem rozepisovat, jen tak, ze mi tehda pankacka Johana zcela ferove zachranila zivot
Obecne se proste nervu v utoku, jen v ruznych situacich sebeobrany, ci obrany nekoho ze smecky. Vetsinou spis dostanu, ale povazuju se v dany moment za nesmrtelneho a nezalezi mi na tom, co dostanu ja. Taky nemam stopku v tom, co dostane utocnik. Proto se takovym momentum vyhybam.
A vcera se to malem stalo znovu.
Neverim v prevrelovani, v predpovedi budoucnosti, astrologii a alernativni medicinu, nicmene jsem si zvyknul na to, ze kdyz neco vim, tak vim... jedno proc. Na pocit dam, ac jinak preferuju logiku.
Sedime s Adelou a Pavlou v hospode, jako hodne letnich veceru, v prostred prochazky se psy.
Holky se smeji, reci se toci, vicemene vsichni u stolu strizlivi a rozesmati.
Prisedne si bez pozvani chlap, tak 100kg, plesatejici padesatnik, rozvali se na moje misto na stole tak, ze si musim chytit pullitr... a zacne dout do pavly jak meluzina do kamen. Zcela zrejme opily do te nalady, kdy uz nikoho neposlouchas a vsechno je ti jasny.
To by samo o sobe bylo dobry, chlast slast, jen jsem si uvedomil, ze Adela se uplne napruzila a jeden jeji pes se ji sel schovat do klina, ten, co ma vic rozumu.
Nekolikrat slusne pozadam chlapa at odejde, ale bylo to jak hrach na stenu, a u nej to jen eskaluje napor agresivnich gest a postoju. Pritom mluvi o kamaradstvi a snazi se me dotknout.
Uvedomil jsem si, ze drzim v ruce pullitr, a pritom se z nej nechci napit.
Adela je stale nervoznejsi, jen Pavla, pro kterou je kazde zablesene stene chudacek, co si jej musi vzit domu a nakrmit, se s chlapem bavi dal.
Nakonec jej vyhodime, nechavam to spis na holkach, pac si porad uvedomuju, ze to sklo drzim z duvodu rychle dostupnosti nesmrtici zbrane.
Odejde a z Pavly vylezlo, ze to je uz podruhe, co si k ni prisednul a delal tyhle agresivni presilove hry, a vsichni u stolu, krom ni, na nej byli nasrani az tak, ze jej chlapi vyprovodili. Bez bitky, ale pry moc nechybelo.
Uklidni se to, hadame se dal o genetice a zase se smejeme, tou dobou uz jsme v hospode jen my tri a ja si nekde za zady uvedomuju toho chlapa.
Samozrejme prisel znovu, znovu se nenechal vyhodit, a ocividne jej bavi, jak se o to Pavla snazi ze slusnosti, pak uz jej posila do pice a zacina byt husta. Neodchazi a ja si sedam na vedlejsi stul, tak, abych se mu nedival do oci, abych ale stal driv, nez on. Jsem strizlivy, ale o polovinu lehci.
Nijak ostentativne si hraju s popelnikem, maji tady ty levny, z liteho skla. Spatne sedi do ruky...
Nemluvim, nechci spor a nic jineho uz nezbyva.
Me ne. Na zatylku mi vyskakuje husi kuze a citim studeny vztek.
Chlap je porad jakoby klidny a ozrale mele, stale vic a vic na Pavlu tlaci a ta prohrava slovne uz tak moc, ze je sice vtipna, ale zacina mluvit agresivnej, zahnana do kouta. Pridava se Adela a eskaluje tlak dost na to, aby chlap vstal a odesel, zas jej mam za zady, ale sedam si.
Ke smichu je cesta delsi, nez v minulem kole. I Pavla je otresena, ale porad brani “pana, co si nema s kym povidat”, “vzdyt je treba chudak a nestastny”.
Ani ja ani Adela s ni nesouhlasime, ale svorne potichu, nema smysl se prit. Ja bych do nej v dany moment klidne kopnul, kdyz by spadnul z kola na hubu. A pak jeste parkrat.
Prichazi potreti, procez to vzdavame. Furt nam chce kupovat panaky a me udobrovat, ale tak, ze vlastne omezuje svobodu vsechnu stolu a me keze do osobni zony.
Potkam se s holcicima pohledama, vstanem a nechame ho tam...
Jeste chceme pivo, ten pocit pozdej Adela popisuje jako naval slizskeho agresivniho hnusu, ktery ji desil a pripadal odporny.
Z Pavly pada, ze je to jeji bezprostredni soused, o kterem vi, ze sedel ve vazbe a mozna v base. Jasne, jsme v Ostrave, tady kazdy sedel v base, to je ok. Ale stejne se ptam, za co ze? A Pavla odpovida, ze jej odsoudili za Stalking; (podle zkona: agresivni invazivni pronasledovani a omezovani osobni svobody a terorizovani obeti; podle toho, co jsem dnes cetl, je pomerne bezne, ze to konci osobni katastrofou obeti, docela casto i nasilim a nekolikrat za poslednich par let i vrazdou. Neni to u nas bezny rozsudek viny, z cehoz jme oba s Adelou usoudili, ze typek byl asi dost prez caru...).
Musel jsem se z toho vypsat, je to porad slizke a hnusne, porad v sobe citim vztek a porad mam straslivou chut potkat jej znovu, a jen cekat na zaminku. To u me ROZHODNE NENI NORMALNI. Nenosim v sobe pocity, necham je opadat. Ale tady to nejde.
Zvlast kdyz vim, ze cilem cele agrese jsem nebyl ja nebo Adela, ale kamoska Pavla, ktera svou lidumilnosti a slusnosti, postavila se mu tak, ze se vlastne stala nejslabsim clenem smecky.
Ten chlap ma moc, zlou a slizkou, ktera me a Adelu, taky pavliny kamarady, provokuje k agresi, a vlastne bychom taky ze slusnosti a lidskosti radej vstali a odesli, nez abychom se rvali. Jenze pak by tam Pavla zustala sama, se svojim prasivym kotatkem, ktere prece je jen chudacek a urcite si s nim nikdo nechce povidat.
Jsem vztekly, vztekly na Pavlu, ze to odmita chapat, a to i od Adely, ktera ji rikala to same, co tady ted pisu; jsem vztekly, ze nevim co udelat, ac lidskost ani strach z trestu, ci snad presjunkce neviny, to rozhodne nejsou pohnutky, ktere by udrzely tu ruku s popelnikem ci boxerem.
3x jsem mel uzky vztah se znasilnenou zenou. 2x jsem ji miloval ci miluju pro tu treti jsem moh jit kdysi do basy (a utocnik na Nemeckou JIP)..
Vzdy to bylo do jiste miry nezvratne poskozeni vsech zucastnenych.
Pevne doufam, ze ta kocici hlava, presne pasujici na 2 prsty holcici ruky, ta ze nebude mit duralova ouska od krve, protoze ta situace nenastane a ja se proste spletl z patecni unavy, ci samcich pudu.
Zvyknul jsem si, ze kdyz ti vsichni kamaradi rikaji, ze ta zenska s kterou chodis, neni dobry clovek, ze nad tim mas zauvazovat, i kdyz sam jsi zamilovany a slepy.... snad tentokrat fakt vsichni kamosi nemaji pravdu, uz jen proto, ze jinak nekdo umre.