By mne FAKT zajimalo, zda v takovych pridavnych jmenech o sobe lide premysleli za Prvni Republiky, nebo zda i city a pocity, ktere lide v tehle knize (a taktez Verneovkach ci Mayovkach) lide k sobe navzajem a vubec, opravdu byly normalni. Jakoze lide byli pratele, ze se u zen cenila materska laska, ale i srdce dost “siroke a otevrene”, aby tato byla prekonana, zda lidem vyhovovala vzajemna spokojenost obou partneru pri obchodnim jednani... pokud alespon cast je nezvelicena pranimi autora, aby svet byl lepsi, tak jim to strasne zavidim... to je TAK okouzlujici. Tak lidsky pekne. Chlapi si podavaji ruce a itvrzuji se v tom, ze jsou pratele a to az tak, ze jsou spolubydlici, nejen kolegove a jejich zeny je podporuji. Uplne vidim ty budovatelske postavy, ne vsak delniku (kteri jsou mj. velmi dobre placeni za vernost), ale i tovarniku, vedcu a vyzkumniku.
Musim rict, ze se mi vzdy desne libily postavy (hlavne zen) socialistickeho realismu a futurismu. Siroke boky, pevne bricho, mensi prsa, kaderave vlasy. Takovej ten antickej ideal s jinym ucesem. A do toho tohle Verneovske, Foglarovske, Mayovse a Troskovske pratelstvi, odvaha, a verejne priznane city.
Ja vim, ze Rychle Sipy jsou klukovsky sen, stejne jako Hosi od bobri reky, vlastne cely socialismus, ktery ve me drhne uz jen kvuli kolektivismu. Ale firmy, ktere plati knihovny a kulturu, domy, kdy architektura znamenala i umeni a s nim se snoubila, ne ty dnesni ocelokolny a znicena a neudrzovana zastavena ornice...
Nemiluju prvni republiku, nijaky bezmezny cit ve me nekvasi, chapu, ze byli chudi a nasili bylo taky vic, jako i antisemitismu, zas nadruhou stranu Polak, Zid, Nemec a Cikan meli sve misto ve spolecnosti...
Proste jsem se zasnil nad Troskou o tom, jak mi chybi Novy Udel, gentlemani, vlastne i tridni spolecnost, kolektiv a budovani sveta, do ktereho se narodili nasi rodice. Zeny zpivaly detem a vykladaly jim pohadky... jeste se nestaly ty hrozne socialni experimenty, kdy se z toho vseho stala seriova vyroba. I kdyz strasidla dvou valek urcite neobchazala Evropou pro nic zanic, to urcite ne...
—-
“A tak Kmitko byl spokojen tím, co poznal, i novou nadějí a perspektivou, která se začínala rýsovat.
Usedli do křesel v Holanově pracovně. Vzájemný pohled a němé pokynutí pravilo: Úplná spokojenost navzájem.
„Tak, milý Juraji,“ začal Pavel, „teď řekněte, co jsme dlužni za výlet, který nám velmi prospěl.“
...
„Obšírný Leónův list končil pak dodatkem, který potvrzoval, že všichni s radostí přijímají účastenství na výpravě; kapitán Gilbert nadto přiveze s sebou celou odbornou posádku lodníků a strojníků, včetně zdatného a spolehlivého radiotelegrafisty.“
...
„Nemůžeme líčit tklivé scény při loučení, ježto jich nebylo.
Holanova sestra plně důvěřovala svému bratrovi...
... „Měla-li nějaké obavy, tedy o svého syna Jirku, který neustále škemral, aby ho strýc vzal na výpravu s sebou. Tato obava, pochopitelná a omluvitelná mateřskou láskou, se rozplynula, když
„Pavel Jirkovu účast konečně – odmítl.
I paní Marta, žena Farinova, našla ve svém srdci dosti místa pro statečnost a odříkání. Jinak se její city shodovaly s paní Jiřinou: Také ona prožila chvíle úzkostí, když se rozhodovalo o účasti jejího syna Arna. A také ona se uklidnila, když Farin rozhodl, že Arne zůstane doma.“
Citace z knihy
Kapitán Nemo I - Nemova říše
J. M. Troska
Je možné, že tento materiál je chráněn autorským zákonem.