OVERDRIVE: Pamatuju si povzdechnuti Richarda Feinmana, ze on sam uz bohuzel nepatri do generace matematiku, ktera dik naucenym zjednodusenim a zkratkam v matematice dokaze pojimat a resit velke problemy bez tuzky a papiru.
Pamatuju si povzdechnuti otce jedne me byvalky, ze zacinal pracovat na vyzkumaku a ted se musi bavit s lidmi, kteri jsou nekonecne hloupi. Cim je starsi, tim mene chytrych lidi ma ve svem okoli.
Stephenson mimo jine, ke konci knihy rika, ze Zula, posledni zijici v maso-svete, jeste stale uziva drogy, ktere ji umoznuji zachovat si neuroplasticitu.
Ano, drogy maji hromadu minusu, je cas se jim zacit znova vedecky venovat, ale zaroven je to asi castecne i duvod, ze jeste nejsem zkostnately a uplne hloupy. Mnoho mojich pratel a kamaradu bohuzel je. A boli mne, ze i kdyz jsem byl vzdy nepatricny, vicemene v jakekoliv situaci a spolecnosti, je stale vice ticha v nas, tam kde nas problemy presahuji, a to uz o rad. Co by to bylo za problem, pokud by neexistovala zjednoduseni, ktera by jej umoznovala uchopit a zacit resit. Kde jsme se mnohdy ztratili, vsichni ti, co zkouseli byt lepsi, chce se mi povzdechnout. A neudelam to, protoze to by bylo prilisne zjednoduseni.