Proc nemam rad hrani na vojaky a valku?
Temer pokazde, kdy kricim ze spani se mi o valce zdava, nikdy jsem ve valce nebyl, ale presto mivam sny o tom, jak se schovavam ve vybombardovanych panelacich, zdalo se mi i o tom, jak se mi nepodarilo nekomu pomoct, vsechny je nekdo nebo neco zabilo, nakonec jsem zustal s zenou, kterou jsem musel opustit v kopci, kdyz si zlomila nohu, a vedel jsem, ze umre na zizen a na mraz. Nevidim nikdy vojaky, strida se zaber jakoby z venku a nekdy je to zas vlastnima ocima. Vzdy je tam ten prvek nasili, ohrozeni, strachu. Krcit se pod parapetem v zimou vychladlem rozstrilenem panelaku, protoze odnaproti strili odstrelovac, nebo tahnout temer mrtvou zenu k vrtulniku, kdy z dalsiho litaj trhaviny... nikdy jsem valku nevidel, dokonce ani moc nekoukam na valecne filmy a nehraju valecne hry, obcas se zucastnuji nejakych airosft bojuvek, ale kdyz bych si hral na vojaky, nehral bych si na hrdinstvi, ale na bahno v zakopech, na ten strach pod rozstrilenym parapetem, na civilistu, ktery nema tydny co jist a vyvrtnuty kotnik znamena smrt v mrazu. A ja neumim hrat horrory, proste neumim predat zbytecnost, nasili a marnost toho utrpeni, a nic jineho ve valce nevnimam
Videli jste Valcik s Bashirem?
I Bombed Bierut-With English Subtitle
http://www.youtube.com/watch?v=EmBvRfZKDwM