Hehehe, chtel jsem nachvilicku na FB, vlastne napsat Petovi Melicharkovi, ze na nej vzpominam. Ale nemam zadny FB tooly v telefonu, tak jsem si jeden chtel nainstallovat, a oni hned zacali prokletim: “Budte porad spolu...”
No potes koste.
Jsem si hned vzpomel na Sartra, a jeho “Peklo jsou ti druzi”, resp. “Peklo je, byt vecnost se vimi prateli”
Nenainstalloval jsem to. Nemam prokleti rad. Navic mam radej Camuse.
Hlavne scenu z Cizince, kdy se na cepeli noze, pod modrym a strasne vysokym nebem, na te cepeli noze, ktery tasil marocan, odrazi do jeho oci slunce. A ten odraz je prave dost, ta troska svetla, ostra jako jiskra, jen odraz, paprsek... to presne byla ta troska, ktera prevazila, a on vyndal z kapsy revolver a vystrelil.”
Neni to presna citace, je to parafraze, jak si to pamatuju. V ten moment “hrdina”, Cizinec, zastreli muze. Bez emoci, vlastne ne, v rozruseni smyslu. Ovsem bez planu, ukladu. Ciste Ted & Tady.
Tu scenu miluju.
Adela mi rikala, ze kdyz Camuse cetla na konci stredni, docitala jej na skolni chodbe, a po poslednich radcich vydechla. A uzivala si tu silu posledni emoce, silu te knizky. Nemohla nic, jen naprosto vnimat.
Okolo pry sel reditel gymnasia a ptal se ji, zda je v poradku, ona odpovedela proste “Ano” a ukazala mu, co prave docetla.
Albert Camus. Cizinec.
Pry si v ten moment s reditelem uplne rozumeli. Pousmal se, prikyvnul a odesel.
Tomu presne verim.
Ale i Sartre ma cosi do sebe, a to hodne... takze Facebook messanger, a “budte neustale spolu”
