SCHWAB: Hele nadaci neznam. Nikdy se to ke me nedostalo. Ale kazdopadne to zni jako plan!
To sireni poplasne zpravy, to je slozity, ja bych treba i byl za to nekomu ublizit, jenze me vzdy pripadne lepsi nejdriv vymyslet plan, jak to nejak obejit. Proste je zesmesnit, a zaroven si tim prihrat polivcicku, co chci propagovat ja.
Treba.
Nerad vyrabim mucedniky.
Zas na druhou stranu nebudu zastirat, ze jsem ublizoval lidem i zviratum, zkazil jsem urcite nekolik zivotu, mozna nakonec i vlastni. Vim, ze casto je nasili prvni, co me napadne jako reseni. Jenze porad jeste dost rychle premyslim, abych honem prisel s alternativou, kdy nasili a trest nemusi byt jedine reseni.
Vis co? Matka me nechavala treba 10h klecet v koute, kdyz mi jako dislektikovi neslo cteni a psani. Kdyz uz jsem padal na hubu, musel jsem znova cist a psat. Znova ty same chyby. Dostal jsem parkrat facku, a kdyz jsem upadnul, tak ze dve kopacky do zeber.
Matka ma vysokou, je kunshistorik, verici, nekde tajne snad i komunista v te lepsi podobe.
Tam nekde vzniklo to, ze na zakazy, prikazy a nasili moc neverim. Ale jo, jsem ochoten zabit, zabil jsem a ublizil na zdravi. Ale cesta to neni. Ne vetsinou.