Trojice obálek k sérii knih Erica Browna, i když vycházely s určitým odstupem, podařilo se udržet vizuální návaznost... Prakticky po čtyřech letech se na ně už dívám jinak a dnes bych je dělal odlišně, ale byly to jedny z mých prvních obálek.

NEWYORSKÉ NOCI


NEWYORSKÉ BLUES (postava v ilustraci dělá takovou malou poctu jedné klasice žánru:)


NEWYORSKÉ SNY

Před časem vyšla u nakladatelství Triton v knižné edici Trifid kniha mého kamaráda Petra Schinka s názvem Století páry. Ke knize jsem dělal obálku i vnitřní ilustrace...

A pak takové "sklici" co vznikají když třeba s někým telefonuju, občas když se pak na ně koukám zpětně, tak mě některé pobaví :)

Pár kompilací skic, některé jsou staré, když to tak vidím, vzniká toho málo :) A to si vždycky beru s sebou skicák, ale obvykle pak stejně všechno raději vyfotím - to je ten moderní věk a slabá vůle :( Tak aspoň skicuju sem tam třeba podle knížek kvůli anatomii a podobně.

Ještě sem dám plastiku Mastermind - ta vznikla ještě před Maurem a měla být původně součástí výzdoby pardubického klubu Žlutý pes, naštěstí jsem už tenkrát dostal rozum a nedal jsem ji tam, protože věci, které tam zůstaly buď lidi ukradli, nebo zničili... všechno završil požár klubu letos na jaře, který zničil dva velké obrazy co visely na sále. Nicméně Mastermind byla spíš taková legrace, opět (jako tradičně :)) jsem začal naprosto bez jakýchkoliv skic nebo předchozích vizí, což není dobrá cesta. Prostě jen takové experimentování - tehdy ještě se sádrou a disperzní modelovací hmotou, která je sice levná, ale nepracuje se s ní kdo ví jak skvěle. Plastika tedy není z pryskyřice a není na ni ani forma, proto je to jen jeden originál. Je poměrně velká a těžká, o vyztužení se stará armatura z hliníkových prutů a hexagonální pletivo, které je skvělé pro podobné účely. Samozřejmě jsem tenkrát neodolal použít "husí krky" z elektroinstalace, prostě proto, že vypadají dobře a gigerovsky :) Doteď mi lidi toho Gigera pořád předhazují, ale Mastermind vzniknul opravdu bez jakékoliv snahy udělat něco gigerovského, byla to jen zábava a učení se... Hans by se dal vykrást podstatně přesvědčivěji. Mastermind má ještě jednu věc - a tou je použití skleněných očních protéz do očních důlků. Ty protézy jsou velmi podařené a díky sklu získává oko skutečný lesk, takže pohled plastiky je živý, nikdy bych tomu nevěřil, co oči udělají. Pamatuji si, jak jsem dlouho ladil zaměření pohledu do určité vzdálenosti, protože oči vždy mírně "šilhají" do středu, aby se překrývalo centrální vidění. Protože jsem počítal, že se na plastiku bude dívat tak z dvou metrů, musel jsem vyladit pohled tak, aby se nedíval blíž, nebo naopak dál, protože pak by pozorovateli přišlo, že šilhá. Docela legrace :) Dneska bych už úpravu obličeje udělal asi jinak, zrovna tak i povrch s nějakou patinou a tak... ale přeci jen, Mastermind je někdy z listopadu 2004 a za tu dobu se leccos změnilo :)



a ještě fotka z výroby, skleněné oči už tam jsou, jen jsem z nich pak musel odstranit barvu ředidlem.

JOSLIACKY: Díky, originál vypadá takhle:

A ta černá prostě pohlcuje veškeré odrazy světla a tím se to celé utápí, nejsou vidět žádné stíny a reflexe, což ta stříbrná verze má... když se povrch ještě vyleští, tak mnohem víc vynikne.

Ještě když jsem u těch plastik - díky tomu, že jsem se naučil pracovat s různými druhy forem, licích a laminovacích materiálů, jsem si udělal pro dekoraci pracovny kopie různých věcí, které jsem buď někdy koupil, nebo dostal a jejich barevné podání se mi nelíbilo. Většinu věcí totiž opatřuji stříbrnočernou patinou, pro kterou mám prostě slabost :)

Kopie Lemarchandova hlavolamu z Hellraisera - původně je kostka zlatohnědá, ale v mé úpravě taky nevypadá zle. Epoxid, později polyuretan.


Kopie vakuové plakety (cca 60x60cm) která byla vydána ku příležitosti uvedení série Alien saga do videopůjčoven, někdy v roce 1997. Podařilo se mi koupit z Anglie původní vakuový tisk, který je ale černý a docela zaniká, takže jsem si udělal kopii se stříbrnou úpravou. Sklolaminát.


Kopie reliéfu od HR Gigera - zhruba 90x70cm, sklolaminát, zkopírovat tuhle věc nebylo vůbec snadné a zkazil jsem dvě formy, čili docela dost drahého materiálu... třetí se ale povedla naprosto skvěle a kopii jsem opatřil stříbrnočernou patinou, kterou jsem vyráběl skoro týden, bylo to neuvěřitelně pracné a v půlce jsem si začal nadávat, že jsem to nenechal jen stříbrné :) Výsledek ale stojí za to, v hliníkovém rámu je reliéf dokonalý.

Maur - úplně první polyesterová plastika, kterou jsem zkoušel udělat, na začátek jsem si tedy zvolil celkem komplikovanější věc, proto se při výrobě formy objevily určité problémy, které se ale naštěstí podařilo vyřešit a tak přispěly zase k dalším zkušenostem. Maur byl tedy v podstatě jen testem technologie, ale nakonec jsem ho dotánul do konce do podoby plastiky, kterou lze pověsit na zeď.