RAEL: Takhle - zatím nic nabízeného není, teprve sestavuji vhodný obchodní model, který bych pak už nemusel předělávat. Každopádně - nechystám se nabízet nějaké šmejdy, zakládám si na kvalitě, a proto nebudu nabízet tisk za tisícovku (ani za dvě :)). Zrovna tak to není něco, co by mě živilo, takže tisky nepotřebuji prodat za každou cenu - je to zkrátka možnost pro lidi, kteří by chtěli mít něco ode mě na zdi. A určitá kvalita má prostě svoji cenu. Nějakou dobu jsem pracoval v pigmentové chemii, takže nejsem úplný laik. Pokud renomované firmy nabízejí inkousty s pigmenty, které mají garantovanou životnost, tak to není nějaká legrace - ve hře jsou nemalé částky. Životnost pigmentů se testuje zrychleným procesem stárnutí, samozřejmě nemůže úplně přesně předpovědět, o kolik se posunou barevné souřadnice odstínů použitých barev po 120ti letech, ale jsem si jistý, že testování je dostatečně naddimenzováno. Opticky degenerují všechny pigmenty, jak ty syntetické moderní, tak ty, co před staletími rozemílali malíři tloučkem a třeli s olejem na skle. Takže něco jako barevně stálé dílo stejně neexistuje - otázkou je jen čas, po jaký se něco takového sleduje. Se střízlivým přístupem ke své práci proto předpokládám, že moje tisky jsou stejně otázkou max. jednoho lidského života a na ten dnešní garantované pigmenty s jistotou stačí. Archivační programy papíru, pigmentů a inkoustů i různých závěrů chránících před určitými částmi světelného spektra využívají nejznámější muzea a galerie, stojí to nemálo peněz, takže to asi nebude nějaký podfuk. Snažím se najít rozumný kompromis v kvalitě a ceně tak, aby ten tisk vydržel v klidu nejméně jeden lidský život a jsem si jistý, že pokud bude dobře vyroben a ošetřen, tak to vydrží. Fakt nejde srovnávat třeba plakát z časopisu, který je vyjetý lacinými tiskovými barvami ofsetem na kyselý papír s velkým podílem polymerů s archivačním plátnem s upraveným pH, kvalitními inkousty a celkovou úpravou. Je jasné, že takový plakát bude po roce v průměrně světelně exponovaných podmínkách vykazovat barevné posuny a když si to někdo dá na slunce, tak se bude divit :))
Ohledně UV filtrů - jsou to jak laky, které fungují nejen jako závěr proti prachu, ale filtrují složky světla, které způsobují barevné posuny u pigmentů, takže dokáží stárnutí (když to tak nazveme) zpomalit. V případě použití tisku na papír nebo polymer je pak možné použít laminaci (to už je u nás docela známá věc). Pokud nejde o nějaké vzácné tisky nebo faksimilie, tak se dá použít úplně v klidu a nahradí sklo, nutné je to zvlášť u velkých formátů. Jde v podstatě o tenkou plastovou vrstvu, která je navařená na povrchu tisku, ten je většinou nalepený na kappa/forex desku. Je to sice nevratné ošetření, ale výhody jsou velké. Kromě ochrany před prachem dovoluje laminace povrch očišťovat, zabraňuje oxidaci povrchu tisku, filtruje destruktivní složky světelného spektra a může mít různé úpravy, podobně jako lak, matné, lesklé atd... V neposlední řadě odstraňuje nepříjemný efekt skla, který dílo oddaluje a naopak tak přispívá k lepšímu pozorovacímu komfortu.
Jsem si jistý, že kvalitně provedený tisk způsobem, který je podmínkou pro garanci stálosti, začne vykazovat barevné změny v dostatečném horizontu, navíc to není okamžitě, že to přes noc vybledne, ty změny jsou dlouhodobé, postupné, pro většinu lidí nepozorovatelné - dokáží je změřit jen přístroje. A hlavně - chci dělat tisky různé motivy malované digitální cestou, nápady, kompozice atd. nic, co bych chtěl vidět ještě po dvě stě letech, kdyby to bylo možné :) Ani staří mistři (a to se k nim ani neodvažuji vzhlédnout) nedělali svou práci s tím, že má vydržet věčnost. Přistupovat ke své práci a priori tak, že má přežít věčnost mi přijde egoistické a megalomanské. Cílem je tvorba a pocit z ní, ne nějaké monumenty :) Myslím, že když si někdo koupí tisk 1,5x1,5m za třeba dejme tomu 20tisíc a ve stáří na něm stále neuvidí barevnou změnu, tak je to více než OK :)
předpokládám, že řadu věcí z toho znáš, psal jsem to tak polopaticky jen pro úplnost.