„Prosím pěkně ... nakresli mi beránka...“ požádal malý princ.
„Cože?“
„Nakresli mi beránka...“žadonil malý princ
[...]
A tu muž , protože ztratil trpělivost a protože spěchal, aby se co nejdřív sklonil mezi své rovnice, načmáral tuhle kresbu a prohlásil:
„To je bedýnka. Beránek, kterého chceš, je uvnitř.“
Ale muž byl velice překvapen, když se obličej malého prince rozzářil.
„Právě tak jsem to chtěl. Myslíš, že ten beránek bude potřebovat hodně trávy?“
„Proč?“
„Protože u mne doma je všechno malinké...“
„Jistě to postačí. Dal jsem ti docela malého beránka.“
Malý prince se sklonil nad kresbu.
„No, není tak moc malý ... Jé, podívej se, on usnul...“
A tak malým princ potkal Erwina Schroedingera.