IVANA_ANAVI: Dostava mne ten pristup skolitele:
Podle jeho znamek je ta prace (hodnocena jako vedecky text) naprosta sracka a presto argumentuje ve slovnim hodnoceni: Práce je nicméně předkládána na oboru filosofie (a nikoli psychologie či neurovědy), která určitou míru subjektivity a metafyzického blouznění snese. I přesto, že diplomant nepředkládá žádný ucelený argumentační systém, i přesto, že ne vždy důsledně odlišuje rovinu epistemologickou, ontologickou a normativní či terapeutickou, a že je v práci několik gramatických chyb a překlepů, cením si ji pro autorovu odvahu zabývat se tématem poněkud ožehavým, a také i pro vášnivost, s jakou se do něj ponořil. Práci proto doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení velmi dobře - D.

Takze na neurovedach ma prace byt vedecky text a na filosofii se muze blouznit? Ja si teda filosofii vzdy spojoval naopak s precizni argumentaci a dedukci ...

IOM_NUKSO: ne :)

dlouho nebyly závěrečné práce: http://library.upol.cz/arl-upol/cs/csg/?repo=upolrepo&key=97344283880

posudek vedoucího: http://library.upol.cz/arl-upol/cs/csg/?repo=upolrepo&key=33153710145
posudek oponenta: http://library.upol.cz/arl-upol/cs/csg/?repo=upolrepo&key=28224101634

GILHAD: Bojím se, že jsem taky starý (téměř jistě starší než ty, pokud se pamatuji) a dávno ne teoretik, takže praktik -- a když už se bavíme o tom tisku a traktorovém papíru, věděl jsi o adjungovaných traktorech? Jak říkával jeden spolužák, adjungovanými traktory se orají tenzorová pole...

DIRK: Zatimco my hnusny stari praktici si predstavime starou velkou tiskarnu tisknouci na traktorovy papir, ktery nejaky vtipalek pootocil a slepil cimz zrobil Mobiuv list, na ktery se ted tiskne, ackoli je z nej videt jen rovny kus lezouci predem z masiny a mizici kdesi za ni a k realizaci, ze jde vlastne o mebiuv list dojde az mnohem pozdeji, kdy nekdo zacne hledat zacatek ci konec, nebo bude tisknout cosi dost dlouheho, aby mu to vyjelo nejdriv na "druhe strane" a pak i na "prvni", jak se to podruhe prozene tim strojem dokola :)

SHEALA: Ani 2-d projektivní prostor nelze realizovat ve třírozměrném euklidovském prostoru. A nenapadla mě žádná jiná hladká varieta, na které by šlo vytisknou Möbiův pásek, protože jsem vůl -- je jich nekonečně mnoho, podle klasifikace dvourozměrných variet musí být každému jasné, že stačí vzít sféru s 2n děrami, ty zalepit cylindry ("uchy") plus alespoň jednou "lichou" dírou, kterou nutno zalepit Möbiůvým páskem. Ten pak poslouží při tisku jedna k jedné.

SHEALA: To potěší každého algebraického topologa.

Obzvlášť když si představí, že ta kopírka musí být buď Kleinova láhev, nebo dvourozměrný projektivní prostor...

GAARQ: mně šlo hlavně o to, abych mohl zase po letech vhodně použít slovo 'nítěnky'

GROBENIUS: ahem, pojem žena, jako jakýkoliv jiný pojem, je kognitivní konstrukt ;) a nic takového neexistuje. nicméně existují konkrétní objekty, které jako ženy ten, kdo hovoří česky, může označit.

ZCR: odkdy? od té doby, co v kvalitativním výzkumu pochopili, že existuje něco jako předpojatost aka bias. (or irony lost on me)

and now for something compleeetely different :)

MHO: je pravda, že podle toho popisu bych tipoval spíš diplomku z Katedry ožralého dobytka České zemědělské univerzity v Praze.
(A odkdy je probůh relevantní, co si zkoumaný subjekt myslí o zkoumání a jestli ho vůbec napadne, že je nebo má být zkoumán? Subjekt nechať se hemží a nekafrá. Když je to dost dobrý pro nítěnky, je to dost dobrý i pro Visací zámek.)

DIRK:
- "Miluješ matematiku víc než mě?"
- "Jistě že ne, drahoušku. Tebe miluju o hodně víc."
- "Dokaž to!"
- "Dobře. Nechť R je množina všech milovatelných objektů..."

ok popojedem...
Matematik stojí zmaten před kopírovacím strojem: "Zmáčkl jsem Jednostranná kopie a vylezl mi Mobiův list..."

SHEALA: to tedy nevím proč, nic takového jako žena přece neexistuje, jde pouze o sociální konstrukt, který ti zaostalí rodiče implementovali svou nepoučenou výchovou. :-)

FIONOR: Tak nebudu tvrdit, že jsme to četl nějak detailně, ale minimálně tabulky mne pobavily více než dost. Nicméně vtipnost asi vychází spíše z mé osobní zkušenosti s Visacím zámkem.

Před lety vznikl dokument o Visáčích, kdy na konci jsou obrazy z fiktivní budoucnosti, kdy se texty Visacího zámku stanou kulturním pokladem. Jsou recitovány ve školách atd. (https://youtu.be/W6DQ9l5NPeM?t=39m37s).
Myslím, že když to autoři dělali, nikdy by je nenapadlo, že někdo bude o nich psát bakalářku s podobným tématem. To bylo za hranou jejich imaginace.

Já jsem na Visáčích mnohokrát pařil. Banda ožralejch lidí v nějakým klubu v ranných devadesátkách, kde lítaj půlitry a poguje s v rozlitym pivu. A někdo se po X letech zeptá jaká je jejich konstrukce maskulinity a femininity. Ale možná je ten pocit absurdity nepřenositelný.