Dovolím si v rámci učené diskuse o plochosti planet jeden z mých nejoblíbenějších:
Nejrychlejším zvířetem Zeměplochy je výjimečně nervózní Nevyzpytatelný puzuma, který se pohybuje tak rychle, že téměř dosahuje rychlosti zeměplošského světla, které, jak víme, se v silném magickém poli Plochy pohybuje relativně pomalu. To znamená, že když vidíte puzumu, on tam už ve skutečnosti není. Většina samečků puzumy hyne velmi mladých na následky akutních vykloubenin, způsobených rychlými starty za samičkami, které tam nejsou, a velké procento z těch, kteří přežijí, páchá sebevraždu následkem frustrace z neschopnosti odpovědět na volání divočiny. Zbytek z nich pak umírá na základě Totenhorova zákona nejistoty, protože puzumové nejsou schopni současně zjistit, co jsou zač a kde se právě nalézají, a jejich rozkomíhané soustředění neblaze působí na jejich psychiku. Jediné chvíle, kdy si puzuma uvědomí vlastní identitu, jsou ty, kdy odpočívá zahrabaný deset patnáct metrů v hromadě štěrku, který zbyl z hory nebo kopce, do nichž narazil rychlostí světla. O puzumovi se říká, že je velký zhruba jako leopard s velmi zvláštní černobíle kostkovanou kožešinou, i když pozůstatky těch několika jedinců, objevených zeměplošskými učenci a filozofy, sváděly vědce k prohlášení, že puzuma je obvykle plochý, velmi tenký a mrtvý.
