DRAGON: so... we meet again :D
Ale teď jsme v auditku o vědě, tak se zkusím v argumentaci víc držet vědy.
Existence či neexistence Boha jako samostatné entity se tradičně uvádí jako z principu neprokazatelná proto, že existuje-li, pak existuje mimo naši vztažnou soustavu. Jako osoba nacházející se uvnitř vesmíru, nikdy nebudeš schopen prokázat, co je mimo něj (a jestli nějaké "mimo" vůbec existuje); a křesťanský/židovský Bůh je z definice mimo vesmír, protože jej stvořil. A nebo taky není. Tak či tak, nedokážeš to. Je možné jen věřit v to, že existuje, nebo - jako ty - že neexistuje.
No a pak tu máš ještě Boha jako "myšlenkovou bytost", a v této podobě rozhodně existuje; alespoň pro někoho. Myšlenková bytost je věc, která existuje proto, že v ni věříš - tedy i pokud by objektivně neexistovala, ovlivňuje tvoje chování a cítíš její přítomnost ve svém životě. Je pak celkem jedno, jestli to je Bůh, nebo bájný ponožkožrout, který způsobuje, že se ti po pár praních začnou objevovat liché ponožky. Obě tyto bytosti pro tebe existují, pokud v ně věříš; a neexistují, pokud ne.
Princip myšlenkových bytostí moc hezky popisuje kniha Neila Gaimana Američtí bohové, nebo Otec Prasátek od Pratchetta.