AXTHEB: Euklidovská geometrie žádné nekonečno nezná, takže nemůže říct, co se děje s rovnoběžkami v nekonečnu, na to je potřeba mít nějakou obecnější geometrii. A tam už je možné leccos. Tahle představa tedy imho pochází z těchto obecnějších (např. afinních nebo projektivních) geometrií. A ty jsou výplodem snahy matematiků přicházet věcem na kloub tím způsobem, že se nejdřív něco rozebere na šroubky, kolečka a pružinky, a pak zase poskládá dohromady, přitom hrst součástek zbyde, a zkoumá se, zda ten strojek funguje stejně nebo jinak :)
Euklidův prostor se dá postulovat těmi pěti známými axiomy, přičemž právě na ten pátý (o rovnoběžkách) měli matematici největší pifku, protože tak nějak není zřejmý (přirozený, intuitivní) jako ty ostatní čtyři. Takže se ho všemožně snažili z těch čtyřech vydedukovat, no a když už je to natolik štvalo (protože to nejde), tak ho prostě zkoušeli škrtat a nahrazovat kděčím jiným. (Ono tedy taky matematikům asi vadilo i to, že geometrie vzešlá z těch pěti axiomů netvořila konzistentní a úplnou teorii/geometrii.). Tyhle hrátky mimo jiné vedly na různá zobecnění na jiné geometrie/prostory (Lobačevského a jiné neeuklidovské geometrie). A jedna z věcí, které těmito redukcemi/změnami axiomů také vzniknou, jsou různé projektivní prostory (geometrie), což jsou prostory (geometrie) definované bez vzdáleností (a velikostí úhlů) - tj. bez věcí, které v euklidovském prostoru jsou tak nějak implicitně přítomny. Tím pádem se opošťují od pojmů jako paralelní, ale zas mají jiné výhody např. perspektivu.
Tohle zobecnění také vede k tomu, že euklidovská geometrie je prostě jen speciální případ, kdy pro přímku
p a bod A ležící mimo
p máme:
- žádnou přímku, která by procházela bodem A a zároveň neměla průsečík s
p (eliptické geometrie)
- právě jednu takovou, tj. rovnoběžku (euklidovské)
- dvě, což vlastně znamené nekonečně mnoho (hyperbolické geometrie)