DUNICAN: Pominu-li metodiku, kde je podle mě špatně, že se sleduje celkový výkon a nikoliv výkon vztažený na populaci (HDP per capita), tak choré je celé to nastavení, že nulový (reálný) růst je špatně a reálný pokles dokonce katastrofa. Přitom nekonečný růst je (v konečném systému) neudržitelný, ba fyziálně nemožný. Zdroje jsou omezené. V rozvinuté ekonomice má další růst už obvykle jen klesající výnosy (základní potřeby jsou dávno dávno saturovány, růst se mnohdy vykazuje na zbytných píčovinách). Dále věčný růst podporuje systémy založené na dluhu, což vede k zesíleným šokům, když onen večný růst náhodou ustane. Ekonomický růst je obvykle (a zvlášť v současnosti) velmi nerovnoměrný, takže vyšší růst ještě dále amplifikuje již existující nerovnosti. Možná v jediném nebo jednom z mála případů, kdy lze reálným růstem pozitivně argumentovat, je v případě růstu produktivity. Jenomže jednak ani v těch nejrozvinutějších zemích není růst produktivity zodpovědný za 100 % růstu, a jednak i růst tažený čistě produktivitou není bez (sekundárních) důsledků: růst díky produktivitě obvykle totiž nevede (jen) k úspoře zdrojů, vyšší šetrnosti apod, ale (také) značnou měrou ke zvýšení celkové spotřeby a k plýtvání.