SUMAC: njn, jenže EU není evropská federace, ale stoji na pomezí mezi jí a mezinárodní organizace, mezinárodní právo veřejné je prostě o absolutně suverénních partnerech, pokud to tedy nejsou smlouvy s poraženými. Lisabon byl výsledkem cíleného tlaku na bližší posun k mezinárodní organizaci a odklon od federace, z toho i plyne vetší důraz na jednomyslnost v Radě a Evropské radě. Už před Lisabonem byla velká poptávka po sankčních ustanoveních ve smlouvách, UK dělalo dlouhodobě vlny (vlastně vždycky, byť třeba dokopali zbytek EU k SEA), i o tom vylučování se mluvilo, nikdo nemel iluze o post-totalitních státech, ať už ve východní Evropě, ale i třeba s ohledem na Řecko, Španělsko, Itálii.
Jenže o tom to asi je, rozhodnout se, jestli má být EU víc než kdejaká FTA. Soud EU opakovaně potvrdil, že bez právního státu a ochrany základních lidských prav to nemá budoucnost - ekonomická integrace na takové úrovni bez toho nemůže fungovat, protože práva jednotlivců jsou s tou ekonomikou neoddělitelně spojena, ale i proto, že postoj k právům jednotlivců odráží postoj členských států k právu EU, viz už třeba kauza Marshall nebo i Van Gend en Loos. Poláci a Maďaři teď nenávidí ženské a LGBT+, což tak nějak nikoho samo o sobě moc neštve, ale ve výsledku tím otevřeně kašlou na primární právo EU. Zítra můžou říct, že kašlou na harmonizaci, nebo rozhodnuti soudu EU, nebo třeba zase zavedou cla/kvóty. Co pak? Do střetu se nikomu nechce, ale bez toho nebude zatím kam ustupovat, protože takhle můžou držet pod krkem nás všechny navěky. Alternativou je rozpad EU, resp. vytvoření alternativního bloku na západě a ponechat východ osudu.