• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    UNREALONEAD(H)D - porucha pozornosti s hyperaktivitou i bez
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    Výňatek z knihy Dr. Edwarda Hallowella Delivered from distraction:
    "The world of ADD baffles the uninformed with its complications
    and contradictions. As John Ratey’s high school tennis coach used to
    tell John, “You are the most consistently inconsistent player I’ve ever
    seen!” Having ADD makes life paradoxical. You can superfocus sometimes,
    but also space out when you least mean to. You can radiate con-
    fidence and also feel as insecure as a cat in a kennel. You can perform
    at the highest level, feeling incompetent as you do so. You can be
    loved by many, but feel as if no one really likes you. You can absolutely,
    totally, intend to do something, then forget to do it. You can have
    the greatest ideas in the world, but feel as if you can’t accomplish a
    thing.
    Your typical report card—in childhood or adulthood—states that
    you are not performing up to your potential; constantly struggling to
    get organized; always waiting until the last minute—or later—to get
    things done; but also blessed with great creativity, originality, energy,
    wit, and drive. Teachers lament that you are unable to put those qualities
    to their best use. Welcome to the world of ADD—at its most frustrating.
    But there is more to this world than frustration.
    Most people regard ADD as a problem, which it can indeed be.
    The prisons are full of people with undiagnosed ADD. But I look at ADD as a potential blessing—with emphasis on the word potential.
    The goal is to sculpt ADD into a blessing. You can do this by accentuating
    what’s useful and paring back on what’s not. Usually, that’s not
    easy to do.
    For a few lucky people, it happens easily, but for most people such
    life-sculpting takes pains. Sometimes it seems futile. But I have seen
    too many people with ADD prevail over their problems ever to believe
    it’s impossible. Everyone who has ADD can sculpt a fulfilling, joyful life
    out of what they’ve been born with."
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    CORDELL: nechci jenom medikaci, chci se s tím naučit pracovat a líp fungovat.
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    BUBBLE: Mgr. Lada Pourova
    BUBBLE
    BUBBLE --- ---
    ECLECTICA: muzes uvest kdo to byl?
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    UNREALONE: jo, tohle mám taky. Když u nějaké činnosti přemýšlím nad něčím jiným, bývají výsledky lepší.
    UNREALONE
    UNREALONE --- ---
    Nedávno jsem hrál na mobilu hru a pozoroval jsem na sobě změny pozornosti, tak mě napadlo, že se podělím o svoje poznatky. Hra je to celkem jednoduchá - chodí proti vám nepřátelé a střídají údery nahoru (do hlavy) a dolů (do břicha). Vaším úkolem je pouze včas ťuknout na šipku nahoru či dolů a tím se ubránit.
    https://play.google.com/store/apps/details?id=game.jemina.counterofdeath

    Na sobě jsem pozoroval proměny pozornosti v průběhu hraní a věci, které měly vliv na výsledek.
    Zjistil jsem, že i když jsem se na to pekelně soustředil, často se mi stalo, že v pauzách mezi nepřáteli moje pozornost někam odplula a já přestal dávat pozor i když jde o tak jednoduchou věc...možná právě proto. Ono to je trochu monotónní, ale zároveň je potřeba se pořád soustředit. Pak jsem si všimnul, že mám občas opravdu dobré výsledky, když u té hry přemýšlím zároveň i o čemkoliv jiném (např. co budu dělat večer, co si dám k jídlu, ...).

    Mám teorii, že jak mi v hlavě víří spoustu myšlenek, často mě některá odvede od toho, co právě dělám.
    Pokud se mi ale podaří zaměstnat tuhle chaotickou sílu (přemýšlením o něčem jiném), tak mě dá pokoj a nebude mě rušit.
    Prostě malujete pokoj a občas hodíte psovi klacek, aby běhal jinde a nepodrazil vám štafle :-)

    Zkusil jsem tuhle teorii otestovat tak, že jsem si během hraní zkoušel zároveň představovat např. "točící se kolečko", zkoušel jsem záměrně myslet na jiné věci, ale zároveň pořád věnovat dostatek pozornosti hře. Musím říct, že to celkem fungovalo, ale i tak občas nastala situace, kdy jsem zapomněl i na to, že mám mysl zaměstnávat. Pokud jsem se ale soustředil na hru a mezi tím myslel na konkrétní věci (souvislý proud myšlenek), tak to docela fungovalo.

    Asi to má ještě daleko do toho, aby to prakticky něčemu pomohlo, ale minimálně je to zajímavé stylem "když zmáčknu tohle tlačítko, tak se rozsvítí žárovka" :-)

    No nic, kdyby vás to zaujalo, zkuste si zaexperimentovat sami :-)
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    Pote, co me dneska proklepnul odbornik s patnactiletou praxi a specialihaci na ADHD, se tu uz muzu privitat s plnou paradou.
    UNREALONE
    UNREALONE --- ---
    ECLECTICA: o systém se taky snažím a někdy to jde lépe, někdy moc ne, ale řekl bych, že se to trochu zlepšuje...

    chaos znám - je to jako když jdeš před barák vynést odpadky a ani se nenaděješ a najednou zjistíš, že sedíš v letadle do Austrálie a nevíš jak ses tam dostala...teda víš, ale uvědomíš si to až pak :-)
    MORKANT
    MORKANT --- ---
    SARGO: takhle už to dává lepší smysl :)
    DEETOMMY
    DEETOMMY --- ---
    SARGO: :))
    SARGO
    SARGO --- ---
    DEETOMMY: Však jsme ve shodě :-) Já si jen myslím, že zbytečně moc lidí na tu zlomenou nohu šlape i když nemá, kašle na rehabilitaci, i když je ještě slabá, tak nosí špatné boty a ještě si nechávají přerůst nehty! :-D
    DEETOMMY
    DEETOMMY --- ---
    google smirak mi prave oznamil ze bych mel byt za 9 minut doma :DDDD
    DEETOMMY
    DEETOMMY --- ---
    SARGO: bez jakehokoli pocitu napadani... adhd je porucha neurotrensmiteru cili neco jako zlomena noha clovek si to nemuze vymyslet a stejne jako zlomenou nohu to nemuze zahojit myslenkou. kazdopadne stejne jako muzu predstirat zlomenou nohu tak muzu predstirat ADHD. v tom s tebou souhlasim ze ne kazdy kdo to o sobe tvrdi opravdu tuto poruchu ma.

    priklad zlomene nohy - poridim si berlu/vozik a budu ji ulehcovat kde to jde. da se rict ze kvalita meho zivota se zlepsi protoze neprijemnosti spojene se zlomeninou se minimalizuji na minimum. kazdopadne noha zustava zlomena a neni mozne ji uzivat beznym zpusobem

    priklad ADHD - si dite a je tu rodic/prarodic ktery te vychovava pokud ma s tebou trpelivost je pro tebe tou berlou a ty mas moznost se nejak vyvijet. ucis se moralnim hodnotam. menis pohledy na nazory a prijimas je za vlastni. utvaris si osobnost. jsi samozrejme zevnit ovlivnena sebou samym a ten obem informaci z tve hlavy nezmizi jen proto ze si to prejes. i kdyz najdes to co je dulezite nemas moznost to v klidu vstrebat a prijmout to za vlastni jako ostatni. tezko se ti orientuje v tom co je spravne a tak prijimas to co ti vstepuji lidi kolem rodice/prarodice/ucitel/trener/doktor atd. oproti zlomenine je tu ale jeden veliky rozdil. porucha mozku se sama nezahoji a dokonce se ani medikamentozne neda napravit. da se pouze potlacit.

    dospelost - u me pretrvala az do ted rodice/prarodice uz na mne nemaji vliv a osobnost se z velke casti jiz utvorila. fyzickou cast sem zvladl tak ze sem ji celou presmeroval na praci. delam od 10-18 hodin denne 7 dni v tydnu. uz 9 let v kuse. vim ze to asi neni ok ale me to vyhovuje a je to jediny zpusob jak se unavit. rozhodne me to necini stastnym ale pomaha mi to zvladat denni rezim. samozrejme ze nezbyva cas na veci jako prani, vareni, nakupovani, uklid.. ty se snazim delat za behu a da se rict ze jsou mirne pod standardem dospeleho co zije sam se psem.
    psychicka cast je horsi nemas sanci ji ovladnout zadnym rezimem. to ze se nekdo na venek nechova hyper neznamena ze mu to v hlave nesrotuje. meditace je chvilkove uklidneni ale problem to neresi. vsechny vlivy co si napsala u me yhorsuji stav uplneho normalu se neda dosahnout. jak si psala s tim mistem a spravnym zpusobem zivota. nemine den abych si nerekl ze sem nepatrim a ze bych byl stastny nekde jinde ale z vlastni zkusenosti z jinych mist a jinych kultur se mi problem vraci nekdy je horsi protoze mozek ktery uz se naucil fungovat nejakym zpusobem se nedokaze tak rychle srovnat s novymi a cizimi vecmi.


    o me se rozhodne neda rict ze sem lepl sousta lidi spis rekne sikovny ale vnitrne me to netesi a stoji me to velike usili oproti jinym lidem co delaji tu samou vec. jeste sem vypozoroval ze se mi deje vic nehod nemyslim tim urazu ale veci v beznem zivote. tezko se hleda kdyz je clovek ovlivnen sam sebou a vnimanim sveta kde je vlastne chyba. delam bezna rozhodnuti u kterych se da predpokladat dobry vysledek ale u me je vysledek z nejakeho duvodu spatny ve vetsi mire nez by mel byt. mam pocit jako bych nevnimal detaily potrebne ke spravnemu uvazovani. jsou tam ale ja je proste nevidim nebo nedokazu zhodnotit jejich dulezitost.
    SARGO
    SARGO --- ---
    MORKANT: Ale ani ne. Spíš jsem otrávená z těch lemplů, co se snaží přidružit ke stádečku a vytvářet si alibi :-D (Ale v dobrém, po pravdě - jenom je obrovský rozdíl, jestli "zjištění diagnózy" vede k úlevě "už vím proč a dušička má pokoj" nebo "už vím k čemu se napřít, abych na tom mohl zapracovat".) Jednoho hyperáče mám doma a druhého (už dospělého) v nejbližším příbuzenstvu - porucha je jedna věc, povaha, vliv prostředí a výchovy a aktuálního stresu atd další. Je exaktně ověřeno, že hodně "hyperáčů" je velmi překvapeno, když pak potká nějakého opravdového ;-)
    Ale tak je to asi u všech nemocí. Ono to hodně směřuje k tomu, že za chvíli budeme každou neoptimální skladbu lidských vlastností a uvažování považovat za nemoc.
    Nicméně to nevylučuje vůbec, o čem jsem tam níže nahlas uvažovala. Pořád si myslím, že řada neurologických poruch podobného typu by se dokázala během vývinu, a hlavně v pubertě, srovnat "sama" - on mozek není blbej, taky mu vyhovuje víc, když funguje optimálně - kdyby byly vhodnější podmínky :-) A taky si pořád myslím, že ve výsledku to bude pro skutečné hyperáče výhodnější, protože osvěta napomůže diagnostice i výzkumu. :-)

    MORKANT
    MORKANT --- ---
    SARGO: Dovolil bych si lehce oponovat, následkem neurologické poruchy, která navenek vypadá jako nedisciplinovanost a slaboduchost. To co tady píšeš je ideální způsob, jak snahu lidí, kteří se s AD(H)D perou, shodit. Takže díky :)
    SARGO
    SARGO --- ---
    AXTHEB: Psycholog by ale neměl být autorita - vidím tam prostor spíš pro nějaký druh... hmm... kouče? Míra skepse, které k tomuto "povolání" cítím je obrovská, ale něco takového rozumného by bodlo zdaleka nejvíc :-D
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    AXTHEB: a především, potřebují se naučit poněkud jiným mechanismům, jak věci zvládat, než jaké používá běžná populace, protože ty jaksi nefungují.
    AXTHEB
    AXTHEB --- ---
    SARGO: To mi přijde úplně absurdní. Jasně, potřebují se to naučit, ale kdo jiný by jim měl umět pomoci se to naučit než psycholog?
    SARGO
    SARGO --- ---
    ECLECTICA: Já vlastně pořád úplně nevím, co si o tom myslet. U dlouhé řady lidí je tahle diagnóza zcela viditelně následkem nedisciplinovanosti a slabého ducha; 'nezbytnost' a větší míra obecné sebekázně (která je ale u nás hodně nízko na žebříčku obecně vyžadovaných hodnot) by ty lepší z nich donutila se vzchopit (protože schopní jsou) - jenže stále se dá dostatečně pohodlně žít a pracovat a bavit se, takže ta motivace není dostatečně silná. Určitě je tu hezkých pár takových, kteří skutečně AD(H)D trpí a podporu by potřebovali - můj osobní odhad je tak do 10% z těch, kteří se na to cítí. Mám pocit, že ta diagnóza není tak úplně otázkou medicínskou, jako spíše sociální... neumím to úplně dobře vyjádřit.
    Možná bych to přirovnala ke schopnosti uběhnout maraton. Lidé se s tím nerodí, ale když od malička budete utíkat před vlky, skoro určitě to zvládnete líp. Dá se to natrénovat, lehce, nebo si to naopak vydřít - ale proč vkládat nesmyslné úsilí, když tu žádní vlci nejsou, a mám jednu nohu kratší? Kde k tomu vzít dost motivace a čím si ji racionalizovat?
    Řada adhd lidí by neměla vůbec žádné problémy, kdyby žila na správném místě správným způsobem. Pro někoho by to klidně mohla být armáda, pro jiného statek, či kdo ví co - podle toho, který druh vnitřního řádu jeho já vyžaduje. Ale tohle informacemi přehlcené rozmělněné urbánní prostředí je pro mozek nezdravé, nedospívá správně, míra a druh podnětů ho během vývinu nestimuluje optimálním způsobem. Kdo nemá ideální dispozice, má problémy a prostě ho stojí více úsilí vytrénovat si všechny kompenzační mechanismy (zvlášť když často dlouho trvá, než si uvědomí, co má vlastně kompenzovat a proč, a jestli to vůbec za to stojí).
    Když shrnu tento osobní dojem: adhd bude přibývat prostě proto, že člověčí mozek jako takový není dostatečně motivován se s ním vypořádat. Pro skutečně postižené je to dobré, protože pozornost většinou přinese nové diagnostické a léčebné postupy. Středně těžcí získají berličku. Ti, u kterých je to kosmetická vada - protože míra osobního utrpení nesouvisí tak docela se závažností postižení - budou odsouzeni k věčnému brblání a mají smůlu, že si vylosovali nešťastnou kombinaci osobních vlastností. "-) A dost možná to ani vada není, jenom nepohodlí. Stejně jako nemůžeme být všichni nejkrásnější, nemůžeme být ani nejsoustředěnější :-D
    ECLECTICA
    ECLECTICA --- ---
    SARGO: mně připadá, že u dospělých, u kterých není tolik přítomna hyperaktivní složka, nikdo příliš na AD(H)D nepomýšlí. Obecně se taky neví, nakolik ta porucha prostupuje všemi aspekty života. A protože se jedná o poměrně novou diagnózu, chodí po světě spousta nediagnostikovaných dospělých, kteří by poté, co konečně zjistí, jak se to s nimi má, nějakou odbornou pomoc potřebovali.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam