NEXEN: Ahoj Vítku, máme to dost podobně, ale já z toho radost nemám. Radši bych se obešel bez problém se soustředěním, bez utíkání myšlenek, bez nedokončených projektů, miniaturních i velkých, taky bez úzkostných až panických stavů, bez sebenenávisti, a bez sebemrskačství. Takže se postupně snažím tyhle neduhy zpracovat.

POZITRON: stres rozhodně nepomáhá. Když máš pak kolegy nebo nadřízené, co si myslí, že když děláš chyby, musí na tebe zatlačit, ať se víc snažíš, je to problém. Když pak vidí, že to nezabírá a tak to stupňují, je to docela v prdeli.

Je jasný, že permanentní pohoda jazzík není nikde, ale je to tak nějak o nastavení firemní kultury. Když je to na hranici šikany, je to blbý. Což je trochu loterie, protože se ti těžko povede zařídit, aby se k sobě lidi v práci chovali líp.

Hele já vůbec nemám problémy se o tom bavit, ale nejsem odvázaná z toho, že si to tu o mě bude moct vyfiltrovat celej nyx. Takže jsem založila privatni diskuz: [ Já si myslím, že.. - jéé tamhle letí motýll! ] - kde mi nějak přihlašte vy, co se stejně jako já zdráháte vytrubovat své zkušenosti do světa, ale jste je ochotni sdílet privátně užšímu kruhu lidí :)

ja bych docela chtela vratit to tema zamestnani, co tady probehlo pred nedavnem, protoze to docela resim. chapu, ze nikdo nechce zachazet do detailu, ale aspon okrajove. ja mam treba problem, ze kdyz jsem ve stresu, priznaky adhd se zhorsujou, neklid, prekotna mluva, nepretrzitej tok myslenek, casto se to rozjede az do uzkosti. kdyz jsem pred 2 rokama skoncila v blazinci, tak to bylo pote, co jsem se vratila z dovoleny do kanclu a tam na me cekaly hromady papiru a mailu, protoze kolegyne nehly prstem navic, i kdyz jsme na tom byly domluveny. kdyz jsem ve stresu, tak jsem jak na perniku, treba typicky statnice, tam jsem vzdy mluvila tak prekotne, ze me museli po kazdy druhy vete zastavovat. a tohle je velikej limit, co se tyce prace, protoze pozic, kde neni stres, moc neni. ja jsem si nasla praci v kanclu, kde je nuda, klid, pohoda, coz je na psychiku naprosto bozi, jenze zase je to takova prace trochu pro cvicenou opici, kde se zahazuju.
tak by me zajimalo, jak to maji ostatni lide s adhd.

NEXEN: ...vůbec hudba a adhd je zajímavá disciplína. Já třeba zvládnu souvisle, účinně uklízet akorát sama doma a s muzikou, potřebuju nějakou instrumentální nebo tucku, jinak začnu poslouchat texty. To samý platí i pro jiný monotónní práce.

MAJKA: jo ja dost casto ale skoncim u prvniho kroku (bordel koncentrovanej do jedny hromady) :-) :-(

NEXEN: Me se osvedcilo vsechny veci, co chci uklidit , shrnout na jednu velkou hromadu nekam. Zadnej system, trideni, proste koncentrovana hromada bordelu. Ukol pak je tu hromadu rozebrat. Ma to u me dve vyhody: 1. Je jasnej cil i reseni 2. Distrakce se mi tim ubraly - veci mimo hromadu neresim. 3. Clovek uz je castecne odmenen tim, ze krome ty hromady ty ostatni plochy vypadaj ciste a uklizene.

já nenávidím stěhování. lepší vyhořet :-D ale k věci, baví mne neuvěřitelně uklízet, avšak jen v okamžiku, kdy nemusím, pak si pěkně zauklízím třeba celý den :-D stačí správná hudba a jedu ;-)

Hele kdybych vás tu už sr..vadila se svejma vylevama tak dejte vědět, jo? Já jsem ted taková prostě excitovaná z tématu, tak se chci dělit :))

Vzala jsem si k srdci vaší radu na téma “jak nemít bordel” - nemít věci :)

Na Netflixu je dokument “Minimalism” https://www.netflix.com/cz/title/80114460

Tak jsem si ho pustila do tabletu a šla rovnou ke skříni. Během dokumentu jsem vyřadila docela solidní porci šatníku. Hodlám ještě parkrát opakovat - nejen se šatníkem (škoda, že to nemá víc dílů, když držíte v ruce ten hadr co jste nemeli uz dva roky na sobe a u toho vidíte hošany jak maj uklizenej byt a cestujou s malym kufříčkem 10 měsíců, tak to fakt pomáhá v rozhodování :)) . Tak jen kdybyste byli v zajetí věcí, co nepotřebujete, jako já, tak tady je pomocná ruka :)