MIGUEL: no pokud jsi ve specializované diskuzi. A někde v ne zas tak dávné historii je tu anketa jeslti někdo má či nemá diagnozu. Zkus to vyfiltrovat.

Jinak prevalence poruch pozornosti v dospělosti je okolo 5% - to fakt není nijak vzácné.

KOLLUCHA: ještě teda mě třeba nezabrala strattera - respektive nedělala žádný velký rozdíl a měla vedlejší účinky, takže jsem naznala že mi to za to nestojí. Pokud je od rána jasné, že jsem nějaká rozjetá, tak beru kofein s b-komplexem a placeby https://www.drmax.cz/happy-pills-cps-75

Mělo by to jít užívat i pravidelně, ale nějak na to zapomínám :-D . Plus teda naštěstí jsem na kofein furt citlivá, takže třeba já to nemůžu brát po 11 hodině dopolední, jinak večer budu blbě usínat.

ZUZKAOU: Selhávám prakticky ve všem v životě. Práce je pro mě nejnaléhavější, páč bez jídla a bydlení to tak nějak nejde. Ale naštěstí depky ani úzkosti nemám.

Osobně si myslím, že je v mém životě potenciál jak pro léky tak i terapii. Už jsem zařadila do života hodně věcí z HowtoADHD a značně mi to pomohlo, ale neschopnost se pořádně soustředit na povel mi vážně komplikuje život. Ale musím říct, že Habitica dělá divy s mým zapomínáním/prokrastinací. I tak. Jeden z nejdůležitějších symptomů pro mě je pocit viny spojený s tím, že cítím, že mám potenciál dokázat spoustu dobrých věcí, ale nějak mi to nejde realizovat.

KOLLUCHA: to že nezabírá psychoterpie a prášky je volovina, zejména pokud ani jendo na tobě zatím nebylo aplikováno. A ano, pokud vykazuješ znaky v dospělosti, tak si poruchou pozornosti trpěla v dětství. Na to neotřebuje člověk atestaci v dětské psychoterapii.

Nepotřebuješ specializované terapeuty či psychiatry, stačí o něco příčetnější.

Pokud se ti s tím, co dělá tvůj mozek žije mizerně - tj. selháváš ve vztazích a/nebo v práci, tak má smysl hledat nějakou medikaci. Zejména když se k poruchám pozornosti přidají úzkosti/deprese/závislosti. Psychoterapie má smysl v okamžiku, kdy potřebuješ pročistit něco co děláš a ubližuješ tím sobě, či druhým, kdy chceš měnit nějaké svoje zaběhané vzorce a nevíš jak, když nemáš ráda samu sebe a tak. A ani k tomu nepotřebuješ vyloženě selhávat.

Léky ani psychoterapie ti nezmění odlišné fungování tvého mozku, ale výrazně usnadní kompenzaci toho, že si se narodila jiná a žiješ ve světě určeném pro většinu.

Bude potřeba najít někoho příčetnějšího, kdo má volno.

Tak mi dneska psychiatr řekl, že:
1/ mám poruchu pozornosti
2/ v dětství jsem pravděpodobně měla ADHD, ale že se v tom nevyzná, protože dětskou psychiatrii vůbec nedělá
3/ na to nepomáhají žádné léky
4/ na to nepomáhá ani terapie
5/ si mám zkusit přečíst něco o ADHD a že se mi bude hodit, že mluvím dobře anglicky
6/ mám zavolat podle potřeby, ale že neví, jak mi s mými problémy pomoct
7/ jsem až na tuhle "poruchu pozornosti" dobrého duševního zdraví

V podstatě jsem ráda, protože mi potvrdil to, co jsem si už sama myslela. Před časem jsem našla youtube kanál HowtoADHD a s naprostým šokem si uvědomila, že jsem těžký případ ;-)) Otázka je, co mám teď dělat. Jako já vím, že pomáhají i léky i terapie, ale potřebuju někoho, kdo mi to napíše/doporučí.

Zkoušela jsem se ozvat doktorce Štěpánkové z nepozorných dospělých, ale řekla mi, že jsou v tuhle chvíli naprosto zahlcení až do podzimu a přede mnou čeká ještě třeba 40 lidí...

Kam byste mi poradili, že mám jít? Nebo co mám dělat? Dík!

DRAKY: mam to uplne stejne. Bud mi knizka vezme dech a pak ji manicky čtu kdykoliv to jde, a jen občas si uvědomim, že mi poslednich par radku uteklo a proste si je prectu znova :) a pak jsou tu ty odborny. Tech jsem rozečetla neskutečný mraky, nedočetla myslim ani jednu zatím :)

POZITRON: přes mírnou dyslexii jsem knihomol. Má to vedlejší efekty typu že si do půlky druhého dílu Pána prstenů myslím, že Sauron a Saruman je jeden člověk a nějak to nedává smysl, ale jinak jako dobrý.

Plus teda na cesty a nebo nudné aktivity typu úklid jsem se naučila poslouchat mluvené slovo, to by mohlo fungovat pro nečtenáře. Dalo to pár dní než se mozek přeučil zase znovu spojovat slyšené v delších celcích, jako když mi v dětství četli. Jdnodušší bylo soustředit se ze začátku na kratší rozhlasové dokumenty o tématu co mě zajímalo, ale nakonec v pohodě dávámám i audioknihy v cizím jazyce.

Na knizky mam hyperfokus, takze u me dobry. Akorat u dejovejch obcas nevedomky preskakuju dlouhy popisny pasaze nebo si najednou po par strankach uvedomim, ze nevnimam a jen jedu ocima. U odbornejch se to stava castejc. Pokud to teda je kniha, kterou chci cist :) Ucebnice a jiny povinny cteni, tam je to tezka drina

POZITRON: Mě když knížka nebaví, tak jí nedočtu a jsem s tím v pohodě. Spoustu jsem toho odložil v prvních pár kapitolách. Jinak když mě to baví, tak to čtu dlouho. A taky s tím jsem v pohodě, ono nemá moc smysl se do toho tlačit. Třeba teď mám rozečtené tři knížky, z toho dvě minimálně rok.

Můj životní rekord jsem dal s Mlýnem na mumie, který jsem přelouskal za 4 dny.

A vy jste fakt schopni precist knizku, jo? Tezka zavist. Ja jsem mistryne v rozecitani a tim myslim, ze skoncim treba na strane 20 a uz se k tomu nevratim. Za minuly rok jsem docetla jednu knihu. Jednu. Porad se musim vracet, protoze mi utikaj myslenky a najednou nevim, co jsem cetla o par radku vys, nekdy se musim vratit o celou stranku a to me nebavi, takze to vzdam.

PALEONTOLOG: ty jsi vyl na gymplu v ss kundě? Probůh, co to bylo za školu???

VYHULENY_UFO: no byl, to uz jsem vyl na gymplu v sskunde, po protidrogove prednasce, to uz jsem cetl fotruv lekopis cssr 85', o lecivych kytkach, jedovatych houbach, alchymii, prakticke chemii, vyrabel strelnej prach, krystalizoval skalici, kradl rodicum chlast.
Mel jsem napsat beletrii :)

PALEONTOLOG: to si byl trochu debil, ne? v tomhle veku uz mas cist my ze stanice zoo, memento, basne pozivacu hasise a opia apod... ne?