KOLLUCHA: to že nezabírá psychoterpie a prášky je volovina, zejména pokud ani jendo na tobě zatím nebylo aplikováno. A ano, pokud vykazuješ znaky v dospělosti, tak si poruchou pozornosti trpěla v dětství. Na to neotřebuje člověk atestaci v dětské psychoterapii.
Nepotřebuješ specializované terapeuty či psychiatry, stačí o něco příčetnější.
Pokud se ti s tím, co dělá tvůj mozek žije mizerně - tj. selháváš ve vztazích a/nebo v práci, tak má smysl hledat nějakou medikaci. Zejména když se k poruchám pozornosti přidají úzkosti/deprese/závislosti. Psychoterapie má smysl v okamžiku, kdy potřebuješ pročistit něco co děláš a ubližuješ tím sobě, či druhým, kdy chceš měnit nějaké svoje zaběhané vzorce a nevíš jak, když nemáš ráda samu sebe a tak. A ani k tomu nepotřebuješ vyloženě selhávat.
Léky ani psychoterapie ti nezmění odlišné fungování tvého mozku, ale výrazně usnadní kompenzaci toho, že si se narodila jiná a žiješ ve světě určeném pro většinu.
Bude potřeba najít někoho příčetnějšího, kdo má volno.