CYBERWOLF: To že spotřebuju moc energie na plánování a pak mi na činnost samotnou nezbyde se mi stává taky. Naučit se naplánovat si takové množství věcí, které dokážu opravdu stihnout, je nejtěžší a nejdůležitější.
A když se to konečně povede, přijde žena a chce mi tam pár věcí přidat. Hrozně se diví, když jí říkám, že toho bude moc. Sama stihne bez seznamů tak čtyřnásobek, tak to přece musím zvládnout taky... A motivace končí a můžu se jít zahrabat, neudělám nic.

AXTHEB: Elektronicky mi to nepomáhá, jak to nemam na papíře, vypnu a pustím z hlavy...

KOLLUCHA: S tím, že ten úklid mi naskakuje každou středu, pak mám ještě další jednou za 2 a jednou za 4 týdny.
úkol vyluxovat/zamést všude je přesně ten typ úkolu, který imho nelze dokončit, jak je to po celym bytě tak do toho vždycky něco vleze

AXTHEB: Ty máš úplně jiný interface než já. Já tohle dělám podle seznamu na papíře. Většinou potřebuju udělat věci i v jiných místnostech a tak se mi osvědčilo třeba vyluxovat/zamést všude. Není to můj vynález, mám to od Jessicy:
Overwhelm Part One: How to Tackle the Clutter
https://www.youtube.com/watch?v=7TGWeblZ0c8

Jenže problém je, že i když metoda funguje, tak ve chvíli, kdy se mám zvednout a jít to dělat, tak spíš mám chuť strčit hlavu pod deku. U cvičení se mi osvědčilo si z toho udělat ranní rutinu, ale u úklidu nevím.

CYBERWOLF: ne
KOLLUCHA: nikoho tam nepoustet, to zabralo nejlip

KOLLUCHA: Habitica a ukol na kazdou mistnost, s presnym seznamem co zkontrolovat.

Máte někdo neprůstřelnou metodu, jak udržet dům/byt čistý a uklizený? Na to jsem nikdy nepřišla. Jako někdy mi to jde líp a Habitica pomáhá, ale furt je to se mnou zoufalý. Ale prosím, něco jiného než někoho si zaplatit/nechat to na manželce :-D

PALEONTOLOG: takže tu party máme udělat u tebe? :)

VALKYRA: hele jako pocki, zase, ja nemam problem vylezt z nory, to teda ne, jen to nesmi byt dal nez 500m od postele.

KOLLUCHA: muzu se zeptat, proc to s tou maturitou nakonec pak nedopadlo, kdyz do vyssich rocniku slo vse jak na dratkach? stredni jsem delala na dvakrat, jestli te to trochu uklidni.

blazinec nahodou uzasnej zazitek, vrele doporucuju, vubec se mi nechtelo domu, to myslim vazne. :) skveli lidi, skvely program, cely den se neco delo, skvela atmosfera. je blby zrovna tomuhle delat reklamu, ale povaz, rano rozcvicka, pak "komunita", kde se probralo, co se bude ten den dit, pak snidane, pak nejaky aktivity, treba cviceni v telocvicne na micich, pak dilna, kde jsme neco vyrabeli, nebo kreslili, pak obed, odpo treba skupinova terapie, pak spolecna prochazka, vecere, pak zase komunita, kde si sdelujete pocity z toho dne a volny program. ja jsem treba hrala s chlapama karty, nebo jsme se vykecavali v kurarne, kde teda ale byla kamera. v prubehu dne si te dle potreby obcas vezme psychiatr nebo psycholog na nejaky vysetreni, kterych ti tam udelaj za tu dobu opravdu hodne, takze ses proklepnuta od hlavy az k pate. a treba jsme taky byli na vystave retro v tancicim dome. povidam, hned bych tam sla zas! :) kdyby si clovek mohl sam rict, no. :/

POZITRON: Jsme si šláply na kuří oko vzájemně ;-) To se holt stane, hlavně jsme lidi, takže si to pak umíme říct. Mně mrzí, že jsem na tebe vyskočila jako čert z krabičky. A taky mě mrzí, že si připadáš méněcenná. S tím mám problém celý život a vím, jaké to je :-( Tak ale nejsi, abys věděla!*

"ja jsem pro pobaveni dokonce primo genialni, naposledy mi to tvrdili v tom blazinci" ololol! Nj hlavně že jsi odtamtud ve zdraví pryč ;-)

KOLLUCHA: fakt se cejtim trapne za to, ze jsem se te takhle dotkla, i kdyz to nebylo tak mysleno a ani mi po zpetnym precteni toho prispevku neprijde, ze bych napsala neco hroznyho, coz je pravdepodobne chyba na moji strane, protoze se mi to stava opakovane.
vztahla jsem si to na sebe, protoze jsem na tohle fakt hakliva. hodne let jsem si pripadala menecenna, ze jsem nechodila na gympl, ze jsem nechodila na vejsku na urovni, treba cvut, ze jsem neudelala a ani neudelam zadnou karieru a nejvtipnejsi je, ze jsem se tak cejtila castecne i kvuli konkretnim 2 lidem z mensy, kteri maj zalibu v urazeni a ponizovani lidi. a klidne je budu jmenovat, treba je tu nekdo zna, alena n. a jindrich p.
jeste ted se v urcitejch kruzich stydim za to, ze jsem kancarska krysa, ze delam praci pro cvicenou opici. fakt jsem na to hakliva a z toho prisevku mi chybne prislo, ze mi zase nekdo podsouva, ze jsem blba, kdyz jsem nemela na zakladce ani na stredni vynikajici vysledky a nechodila jsem na gympl. slapla jsi mi na kuri oko.
prosim te a iq ja neberu, ja jsem pro pobaveni dokonce primo genialni, naposledy mi to tvrdili v tom blazinci, tak urcite! :) opravdu nejsem genialni, fakt ne a o iq testech si myslim svoje.

CYBERWOLF: Tak od toho, co říkáš ty, je u nás hlavně korektorna. Nedělitelné mezery většinou naštěstí vyřeší automat. Problém bývají tvrdé entery, ale to už jsme snad vytrénovali redakci, aby nám to nedělali. Mně taky občas něco uteče. A občas, když mám blbý den, tak mi věci trvají dvakrát tak dlouho, a občas i víc. Dost mi pomáhá si psát seznamy. To na nic nezapomínám. Ale to, že mi šly věci blbě v práci, pro mě byl jeden z impulzů, proč navštívit psychiatra. To jsem si ještě myslela, že mám špatnou paměť.

DRAKY: Jj to jsem četla, že ADHD lidi mají větší sklon k impostor syndromu. Já to nějak nemám, ale musí to být peklo :-(
Mně strašně vyhovuje moje současná práce. Dělám editorku v novinách. Na nic z toho, co tam dělám, nemám hyperfokus, ale ta práce se skládá ze spousty drobných úkonů ve spoustě různých prostředí, které spolu zdánlivě nesouvisí. Takže to není nuda a nevyžaduje to dlouhé soustředění na jednu věc. Sice pracuju v open officu, ale i to se nějak vyrovná.

KOLLUCHA: Třeba zrovna fakt, že (nevědomky) díky ADHD odjakživa dělám jenom takovou práci, která mě baví - protože k jiný bych se nedokopala už vůbec - považuju za jednu z největších výhod. Myslím, že vzhledem k mnoha a mnoha botám, který jsme kdy nadělali, máme o něco větší sklony k impostor syndromu, ale osobně doporučuju se vysrat na to, jestli něco umím nebo neumím fakt do hloubky - on to neumí skoro nikdo, kdo to dělá :) Akorát my máme větší sklon si to o ostatních myslet, že maj všechno tak nějak líp srovnaný a naučený a whatever. Za mě - pustit se do příležitosti, která souvisí s něčím, na co mám aspoň občas hyperfokus a ono se zjistí cestou, nakolik do hloubky se tomu dokážu věnovat. A jak dlouho mě to může bavit, než se podněty stanou příliš opakovanýma a nudnýma - a i pak se dá v podobný oblasti najít trochu jiná práce, která zas ty podněty oživí. A ano, může to bejt tak "pitomá" věc, jakože máte hyperfokus na knížky nebo tv seriály, takže s videohrama by to šlo určitě taky :)