POZITRON: taky mam dojem, ze jsou ted vsechny priznaky horsi, přikládám to vlivu nakyho podprahovyho stresu z aktualni situace - ktera mi jinak v podstate vyhovuje a hraje do karet. Treba kdyz jsme u tech potomku, tak zapamatovat si takovou jednoduchou blbost, ze ho mam po kazdym jidle posadit na nocnik... Nejmíň ve třetině pripadu to nedam - a nevim, jak si na to nastavit upozorneni, pac to neni casove stabilni. Nebo ze po odpolednim spani ma dostat svacinu... Holt obcas nedostane a dojde mi to pulhodky pred veceri. Pritom jedeme docela slusnej rezim. Nemluve teda o meltdownu, kdyz jsme se presouvali na chatu a po celodennim baleni s deckem u nohy jsem mela v neznámým prostredi totalne zahlcena sama vyresit vecerni sekvenci rutin, přičemž se mi povedlo kdyz ne zpusobit, tak nezabranit ublížení jinymu decku... Pak stacila jedna rozbitá, vcas neodklizena miska a sesypano. A tohle fakt nebyl standard ani v tom poslednim pomerne nevyspalym roce.

MAJKA: to mám každopádně ! byly deníčky, žejo a tak

PALEONTOLOG: hmm no nevim, jen jestli nemáš akorát mladickou nostalgii :D

MAJKA: já vůbec nevím jak to budu mít s dětma, bývalá mi šílí kvůli viru, dva měsíce jsem jen neměl na návštěvě.
ono taky bylo míň informací, co se tlačilo horem spodem do hlavy a dalo se vůbec líp soustředit. koho jsi nepotkala tenhle měsíc, toho jsi potkala příští ;-)

MAJKA: bez mobilu to bylo lepší, všechno plynulo pomalejším tempem a bylo to víc na pohodu.

Ehm, vím že sem poslední dobou píšu jen já :-)
Každopádně mi před týdnem psycholožka řekla, že mám kromě ADHD ještě Aspergerův syndrom. Já už to teda nějaký čas tušila, ale teď mám jistotu.

ANICASE: Aha já si to popletla asi s jinou appkou. Tam taky rostou stromy, ale za to, že nejsi na obrazovkách :-)

ANICASE: Nepomohl by ti třeba pomodoro timer? Mně osobně moc nepomáhá, ale já mám docela slušnou pracovní morálku založenou na tom, že sama sebe vydírám vidinou života pod mostem :-D

ANICASE: Já to ani nevnímám jako kontrolu, spíš jako příležitost sesynchronizovat práci s tím co se ode mě čeká

ANICASE: ráno vstanu, posadím se a hned jsem v práci :) Aklimatizovat se na tenhle provoz mi zabralo tak půl roku a pořád občas nastane situace, co mi zabije produktivitu a nemám to moc pod kontrolou. Třeba oběd, to se pak rozjedu třeba až kolem páté. Takže nejosvědčenější postup je, začít hned ráno a držet dokud není něco hotové. Jestli je to nejlepší postup nevím, ale přinejmenším nějak funguje.

Další věc je, že v dobách kdy jsem chodil do zaměstnání jsem si netrackoval, kolik přesně času věnuju nějaké konkrétní práci, takže teď vlastně nevím, jestli dělám víc nebo míň. Obojí je možné.