CYBERWOLF: individualizovaná opatření znamenají, že reflektují aktuální potřeby. Pokud je někdo dement (v psychiatrickém smyslu), který nevyroste z potřeby srát při hodině, holt jeho zákonní zástupci budou muset přijmout příslušná opatření. Pokud někdo ještě v patnácti nezvládne dávat sám od sebe pozor na to, co se děje kolem něj, i v takovém případě budou muset zákonní zástupci reflektovat tuhle situaci při výběru dalšího povolání školy. Všichni ostatní jaksi mezitím projdou nějakým vývojem, přičemž na té cestě potřebovali víc nebo míň pomoci s tím, aby se dostali tam, kde jsou.

A tímto s debatou končím, protože ty jsi přesvědčený, že asistent je zlo, protože (za úplně jiných podmínek) ses musel obejít bez něj, a na tomto názoru nechceš nic měnit. To fakt nemá cenu.

CYBERWOLF: vozíčkáře a diabetiky vytahuju kvůli tomu, že ti budou mít asistenta i na druhém stupni i na střední škole.
Běžné ADHD dítě ne.

Opatření předepsaná z poradnou samozřejmě může/bude mít ADHD dítě i na druhém stupni, ale už to bude o hodně slabší kafe, než co bude mít průměrný prvňák, jehož CNS ještě nedozrála k tomu, aby vydržel fungovat 45 minut v kuse bez scény.

CYBERWOLF: a kde jsi přišel na to, že jednou napsaný asistent znamená, že ho dítě bude mít až do patnácti?
Platnost opatření je dva roky, periodicky se opakují jak vyšetření v poradně, tak konzultace se školou ohledně aktuálních potřeb.
A když pominu trvalá fyzická postižení (těžké zrakové/sluchové vady, těžké epileptick/diabetické stavy, vozíčkáři atd), případně retardace na hranici integrace do normální školy, tak jinak většina asistentů bude pro děti na prvním stupni, aby nějak překlenuly to období, kdy intelektově už na školu zralé jsou, ale zbytkem sociálních skillů a sebekontroly ještě ne.

KOLLUCHA: já tvrdím, že pokud dítě nepostavíme do prostředí, která se mu nepřizpůsobí, tak se na tyhle situace neadaptuje. Je za tím ta prostá logika, že aby se mohl vyvinout kompenzační mechanismus, musí nejdřív vzniknout potřeba něco kompenzovat. Taky tvrdím, že do situací, které se nepřizpůsobí, se po základce nevyhnutelně dostane, protože jsou velmi běžné. Proto se ptám, co děcko na tyhle situace připraví, když se s nimi do patnácti nesetká.

Protože to zjevně není zřejmé tak zdůrazním, že nezpochybňuju pozitivní efekty těhle přístupů, jen říkám, že ty efekty nemusejí být výhradně pozitivní a tohle vidím jako celkem zásadní riziko, které by bylo dobré nějakým způsobem adresovat (a asi to nikdo nedělá).

K úvodnímu psychologickému rozboru jen doplním, že amatérská psychologie je k ničemu.

CYBERWOLF: Ale ty tvrdíš, že tě život bez asistenta připravil líp než by tě připravil život bez něj. K čemuž vznáším námitky, že 1) to nemůžeš vědět, ale není to moc pravděpodobné a 2) podle mě moc připravený právě nejsi, jak se mi zdá. Čímž tě nechci nijak soudit, podle mě většina lidí není připravená na to, co můžou potkat v práci. Ani já ne. Kromě toho, že v tobě ty zážitky vzbouzí emoce ještě dnes, ses rozhodl z toho odejít a pracovat sám. Což respektuju a chtěla bych to eventuálně sama udělat.

Hlavní rolí asistenta pedagoga je pomoc učiteli při práci s dětmi. Pointa výuky je, aby se děti něco naučily. A priori tam není nic, co by ztěžovalo nebo ulehčovalo dětem přizpůsobení kolektivu, kromě několika výjimek, kde by to vyloučení bylo hlavní překážkou učení.

Podle mě (pozor na to, můj názor) je funkce asistenta pedagoga hlavně ekonomická. Tím, že pomáhá s výukou a začleněním dětí do učení, pomáhá vzdělat děti, které by jinak dosáhly nižšího (nebo žádného) vzdělání. Pomáhá s masovou výukou, která je levnější a v budoucnosti bude mít za následek vyšší mzdy pro dítě, vyšší HDP a víc peněz v ekonomice. Ten asistent pomáhá i dětem, které mají jiný typ postižení než PAS nebo ADHD, třeba slepým či hluchým dětem, mimořádně nadaným dětem nebo dětem, které jsou ze sociálně vyloučeného prostředí. Ono je jich dohromady celkem hodně. Takové to divoké přizpůsobení v kolektivu dětí, které tě sežerou zaživa, když se nepřizpůsobíš, je opravdové integraci spíš na překážku. Vzniká tam šikana, různé kliky, děti se navzájem diskriminují a podobně. Myslím, že to tady všichni známe. A z tohohle prostředí taky mnohdy vznikají právě ti draví gogetteři, mikromanažeři a podobní jedinci.

KOLLUCHA: jo tak to je jiná, zaměstnavatel na tebe bere dotaci, pak může lidem, kteří s tebou spolupracují dát nějaký příspěvek, že ti budou dělat mentora nebotak..aby moc nebrblali :-)

MAJKA:
ACKO: Jo dostala jsem od sociálky potvrzení:
Osoby zdravotně znevýhodněné - Česká správa sociálního zabezpečení
https://www.cssz.cz/osoby-zdravotne-znevyhodnene

Jako reakci mi docela vyšli vstříc, ale je fakt, že já nemám moc vysoké nároky. Chtěla jsem akorát 1-2x týdne home office. Ale zároveň vím, že kdybych potřebovala, tak si klidně můžu říct i o něco dalšího. V nejhorším mi to nedají. Ale nebudou to brát tak, že si něco vymýšlím.

CYBERWOLF: Ono argumenty "protoze ti to rikam" jsou docela podobne tvemu "protoze ja to tak mel" ;) Ja to tak treba nemel. Pravda, ja (alespon zatim) zadnou oficialni diagnozu nemam...

CYBERWOLF: Mně přijde, že neustále ignoruješ argument, že dětství bez asistenta tě na srážku s debilem taky nepřipraví. A jedeš pořád argument, že děti potřebují "připravit na život", který ovšem právě žijí. Zároveň mi připadá, že tebe drsná škola života taky na nic podobného nepřipravila. Vzhledem k tomu, jak nám tady zahořkle vyprávíš své očividně nezpracované špatné historky z práce.

Jinak já jsem si v práci řekla, zamávala jsem papírem a hned mi vyšli vstříc. Ale teda já jsem ho nedostala na ADHD, ale na ten Asperger.