KOLLUCHA: já tvrdím, že pokud dítě nepostavíme do prostředí, která se mu nepřizpůsobí, tak se na tyhle situace neadaptuje. Je za tím ta prostá logika, že aby se mohl vyvinout kompenzační mechanismus, musí nejdřív vzniknout potřeba něco kompenzovat. Taky tvrdím, že do situací, které se nepřizpůsobí, se po základce nevyhnutelně dostane, protože jsou velmi běžné. Proto se ptám, co děcko na tyhle situace připraví, když se s nimi do patnácti nesetká.

Protože to zjevně není zřejmé tak zdůrazním, že nezpochybňuju pozitivní efekty těhle přístupů, jen říkám, že ty efekty nemusejí být výhradně pozitivní a tohle vidím jako celkem zásadní riziko, které by bylo dobré nějakým způsobem adresovat (a asi to nikdo nedělá).

K úvodnímu psychologickému rozboru jen doplním, že amatérská psychologie je k ničemu.

CYBERWOLF: Ale ty tvrdíš, že tě život bez asistenta připravil líp než by tě připravil život bez něj. K čemuž vznáším námitky, že 1) to nemůžeš vědět, ale není to moc pravděpodobné a 2) podle mě moc připravený právě nejsi, jak se mi zdá. Čímž tě nechci nijak soudit, podle mě většina lidí není připravená na to, co můžou potkat v práci. Ani já ne. Kromě toho, že v tobě ty zážitky vzbouzí emoce ještě dnes, ses rozhodl z toho odejít a pracovat sám. Což respektuju a chtěla bych to eventuálně sama udělat.

Hlavní rolí asistenta pedagoga je pomoc učiteli při práci s dětmi. Pointa výuky je, aby se děti něco naučily. A priori tam není nic, co by ztěžovalo nebo ulehčovalo dětem přizpůsobení kolektivu, kromě několika výjimek, kde by to vyloučení bylo hlavní překážkou učení.

Podle mě (pozor na to, můj názor) je funkce asistenta pedagoga hlavně ekonomická. Tím, že pomáhá s výukou a začleněním dětí do učení, pomáhá vzdělat děti, které by jinak dosáhly nižšího (nebo žádného) vzdělání. Pomáhá s masovou výukou, která je levnější a v budoucnosti bude mít za následek vyšší mzdy pro dítě, vyšší HDP a víc peněz v ekonomice. Ten asistent pomáhá i dětem, které mají jiný typ postižení než PAS nebo ADHD, třeba slepým či hluchým dětem, mimořádně nadaným dětem nebo dětem, které jsou ze sociálně vyloučeného prostředí. Ono je jich dohromady celkem hodně. Takové to divoké přizpůsobení v kolektivu dětí, které tě sežerou zaživa, když se nepřizpůsobíš, je opravdové integraci spíš na překážku. Vzniká tam šikana, různé kliky, děti se navzájem diskriminují a podobně. Myslím, že to tady všichni známe. A z tohohle prostředí taky mnohdy vznikají právě ti draví gogetteři, mikromanažeři a podobní jedinci.

KOLLUCHA: jo tak to je jiná, zaměstnavatel na tebe bere dotaci, pak může lidem, kteří s tebou spolupracují dát nějaký příspěvek, že ti budou dělat mentora nebotak..aby moc nebrblali :-)

MAJKA:
ACKO: Jo dostala jsem od sociálky potvrzení:
Osoby zdravotně znevýhodněné - Česká správa sociálního zabezpečení
https://www.cssz.cz/osoby-zdravotne-znevyhodnene

Jako reakci mi docela vyšli vstříc, ale je fakt, že já nemám moc vysoké nároky. Chtěla jsem akorát 1-2x týdne home office. Ale zároveň vím, že kdybych potřebovala, tak si klidně můžu říct i o něco dalšího. V nejhorším mi to nedají. Ale nebudou to brát tak, že si něco vymýšlím.

CYBERWOLF: Ono argumenty "protoze ti to rikam" jsou docela podobne tvemu "protoze ja to tak mel" ;) Ja to tak treba nemel. Pravda, ja (alespon zatim) zadnou oficialni diagnozu nemam...

CYBERWOLF: Mně přijde, že neustále ignoruješ argument, že dětství bez asistenta tě na srážku s debilem taky nepřipraví. A jedeš pořád argument, že děti potřebují "připravit na život", který ovšem právě žijí. Zároveň mi připadá, že tebe drsná škola života taky na nic podobného nepřipravila. Vzhledem k tomu, jak nám tady zahořkle vyprávíš své očividně nezpracované špatné historky z práce.

Jinak já jsem si v práci řekla, zamávala jsem papírem a hned mi vyšli vstříc. Ale teda já jsem ho nedostala na ADHD, ale na ten Asperger.

KOIRA: Počkej, myslíš jako jim říct že něco potřebuju protože mi to pomáhá? Hmm, to mě v životě nenapadlo, kdybych to vyzkoušel, mohlo být všechno úplně jinak... ne počkat - mě to vlastně napadlo, zkoušel jsem a přišel jsem na to, že to u lidí, co nechtějí nic slyšet, prostě nefunguje. A na tyhle lidi celkem není problém narazit, naopak v jakékoliv větší instituci je dost problém se jim vyhnout.

Když jsem psal že je to nezajímá, tak jsem tím myslel, že je to nezajímá. Řekneš "potřebuju to a to" a oni řeknou "ne, budeš to dělat jak ti říkám". Když to zkusíš vysvtělit, jsou to výmluvy. Je tady deset lidí a nikdo nechce X tak se bez toho musíš obejít taky. Nebudu řešit tvoje výmysly. Nikdo se ti přizpůsobovat nebude. Jestli se ti to nelíbí tak vypadni. A tak dále.

CYBERWOLF: individuální přístup si můžeš vyjednat i na vejsce, hele fakt je to o tom, že s těma lidma mluvíš. By default úlevy nedostaneš, já taky nemluvím o úlevě, ale o přizpůsobení a ti lidi ti nevidí do hlavy. Jasně že občas narazíš na blby, nebo na to, že tudy prostě cesta nevede. Možná prostě nebudeš instalatér ale umeleckej truhlář, kterej má úplně jiný tempo práce a chce se po něm něco jinýho. Je potřeba vědět, co mi vyhovuje a co ne. Když mám ADHD, tak prostě nepůjdu dělat účetní, ale půjdu třeba na hotelovku, kde se počítá s tím, že mi účetnictví udělá někdo, kdo takovou poruchu nemá.

Btw. Už jsi někdy s temi mikromanazery seděl a řekl jim, co potřebuješ? Fungovalo?

CYBERWOLF: Stejny dotaz jsem měla na kamaráda , jehož žena jede s dětmi domácí výuku. Ty děti nezazijou buzeraci, šikanu, výsměch, Zbytecnej drill, umělý pseudoautority. Psychopaty co se po nich vozí atd. jak to pak v reálným životě ustojí? A von mi na to řek, že je přesvědčen, že když dětem postavíš správně hodnoty a vychovas z nich zdravě sebevědomé osobnosti, tak takové věci ustojí naopak mnohem snáz. Docela mi to dává smysl.

Ještě jedna věc mě napadla. Pokud se ve třídě sejde víc ADHD dětí, je to pro normální školu katastrofa. Pro svobodnou školu to není problém. A pro ADHD děti je to dar. Je to jako zrcadlo na kterém si může trénovat komunikační dovednosti. Navíc se necítí špatně, když nezvládně na první dobrou vyjádřit myšlenku. ADHD děti se navíc umí vzájemně stimulovat a posilovat v kreativitě.