TILIO: tady manželka. Nejsem tak frustrovaná, jako spíš chápající a vidící všechny ty hromady problémů a denní problémů, které má sám se sebou.
Test je děj, který probíhá v cizím prostředí, člověk tam přijde, nemá nic jiného na práci (vypne telefon, nevidí svůj byt s neumytým nádobím, svoji kancelář s prací) a testem ho vede zkušená osoba. Ty podmínky jsou velmi usnadňující pro dospělého, který se naučil soustředit aspoň někdy na něco. Co se pamatuju, byl tam na dvakrát (ten test u Uršuly - pro muže), buď v půlce připadal magistře unavený nebo to trvalo moc dlouho nebo něco.
A pak to vidíš doma, když potřebuje udělat A a cestou ho trefí, B, C, Y, oj Makarena. A tu frustraci a vztek, že neudrží myšlenku "ve městě koupím knedlík, když tam půjdu", ani myšlenku "mám nákupní seznam v telefonu, měl bych se do něj podívat." Já už vím, že se nemám zlobit, že nemáme knedlík, a uvařit brambory.
Nemusí to být ADHD, ale ty jejich testy neodhalily nic u člověka, který má každodenní problémy. Jsem i ochotná na diagnostiku jít s ním, nebo spíš taky a popsat, co celý dny vidím a vnímám, i si to třeba měsíc předem psát, protože jako vyrovnaný neurotypický člověk lépe vnímám a verbalizuju, co vidím.
Navíc za sebe mám pocit, že čím vyšší IQ (a vzdělání a zvyk pracovat s daty nebo hrát hry), tím lépe projde člověk testy, protože i přes potíže to prostě nějak dokáže vyřešit. Pokud je někomu 35 - 40 let, prostě už má nacvičeno, jak něco zvládnout, i když ho to pak vyflusne na tři dny. Já udělám dvouhodinový test přehledem v klidu a pak jdu na kafe a dál do práce. Člověk s problémem ho udělá třeba "obdobně" jako já, po něm se přežere sladkýho, zavolá manželce a 1/4 hodiny nadává do telefonu, další dva dny je unavený a práci skoro dělat nemůže. Ale výsledky se jeví podobné.