ALONSY: Tohle mě dost udivuje. Ritalin má smysl brát pravidelně, protože díky tomu, že jsi konzistentně schopnější nějak fungovat, získáváš i různé návyky, které ti pomáhají. Moje bývalá doktorka mě pill-shameovala a pořád mi říkala, že když to teda bez těch léků nezvládnu, tak co se teda dá dělat, ale že by bylo dobré dát si od nich pauzu v době, kdy mám míň práce, třeba aspoň na pár týdnů, a že bychom aspoň viděly, jestli se to třeba všechno nespravilo. (Jakože nefunguju perfektně ani s Ritalinem, tak když ho vysadím, najednou se stane zázrak?) Několikrát jsem to udělala, týden mě ještě brzdil ten padák zvyku a rutiny, ale pak se rozsypal a já jsem zažila strašný propad, beznaděj, deprese… Pak už jsem to odmítala a nakonec jsem si našla doktora v INEPu a jsem na tom stokrát líp.
Co se dvou Ritalinů denně týká, dřív jsem měla denní dávkování 2-2-2. Teď mám Concertu 54 a jeden Ritalin k tomu. Samozřejmě nevím, co bereš kromě toho nebo jaké jiné důvody by ti umožňovaly brát jen dva denně, takže dávkování, které ti doporučila doktorka, nezpochybňuju. Jenom uvádím, že pokud tam nejsou kontraindikace, víc ho brát lze.
Představa, že má smysl brát Ritalin jen v pracovní dny, mi připadá značně zpozdilá. Už proto, že pracovní deadline je často to jediné, co ještě člověkem dokáže nějak pohnout, ale když má třeba problém se najíst, obecně o sebe pečovat, efektivně odpočívat, žádný tak očividný bič nad sebou nemá. Takže v pracovní dny pracuje, ve volnu se rozplizne a pak kouká, že už má zase pracovat, ale ještě se nestihl ani vyspat, pojede na dluh, zvládne to fakt dlouho, protože čím míň má energie, tím hůř s ní dokáže smysluplně nakládat, a tím víc jí tudíž vydává ze zásob, a nakonec zkolabuje. Jasněže nemůžu soudit všechny podle sebe, ale vím, že zdaleka nejsem jediná, kdo to tak má. Self care je minimálně stejně důležitá jako práce, protože ti ostatně v té práci pomáhá, takže spíš i důležitější, takže mi nedává smysl kompenzovat to jenom v práci a se zbytkem si muset poradit sama. Není to podle mě udržitelné.