SHARKIE: já si sice obvykle u těch těch bližších pamatuju celkem spolehlivě měsíc, ale stejně považuju za úspěch, pokud dovedu popřát alespoň v tomtéž roce. Naši se pamatujou skvělej, jeden na Hitlera (jen si dycky musim zkontrolovat, zda narození či úmrtí, asociace je prostě s veškerou láskou"Hitler") a druhej na VŘSR, a stejně popřát i s dárkem obvykle zvládám tak o dva tři měsíce později... ale onehdá tatínek říkal, že mu to vlastně vyhovuje, že tim se mu ty narozeniny vlastně natáhnou na většinu roku, jak já ani sourozenec nezvládáme přát včas, tak že může slavit pořád. A nějak mě to tim aspoň trochu zbavilo vin i u těch přátel, co mi nikdy nezapomenou napsat ani k svátku, ani na narozeniny, a k všem vhodným příležitostem mají vkusně zabalený dáreček, a sice je to obvykle hezký a milý, ale vždycky mě to akorát stresovalo, že jako...já vim, že ti k narozeninám nejspíš nic nedam, protože když už náhodou udržim v hlavě, kdy jsou, koordinace úkonů "pamatovat datum - včas sehnat dárek, s kterým bych byla spokojená, a dokonce ho i včas zabalit a pak nezapomenout přinést" je obvykle nad moje síly, a s trochou štěstí ti k narozeninám budu přát o půl roku později, ale pravděpodobněji měsíc před těmi příštími. Ale vždycky jsem nepřiměřeně pyšná, když to zvládnu včas.
Oklikou, držím palce popřát mu kdykoliv podle mě taky udělá radost.