SHARKIE: tak to je dopad socialnich siti, kde kazdej druhej hlasi "ta moje hranicni porucha..., to moje adhd..." a taky dopad nedbaleho pouzivani v konverzaci jako je treba starsi priklad nespravneho pouzivani slova psychopat, schizofrenni mysleni (jako dvojity, pritom takova schiz.vubec neni) nebo "jsem hrozne ocd..", pritom zadne ocd nemaj a vubec nerozumi, co to opravdove ocd je. Tak lidi uz pak nevedi, jak to pobrat.

SHARKIE: ja odpovedam na otazku, ci mam adhd, ze netusim.. ze si myslim, ze hej, ale znesitelne, tak to neriesim. Ak by som chcela, aby mi ludia verili, ze mam adhd, tak im poviem, ze ho mam diagnostikovane a neriesim, aj tak im po tom nic nie je.

Tak som sa dnes dockala dotazu, ci mam ADHD a hned za nim nasledovala klasika, ci oficialne alebo samodiagnostika. Vysvetlujete ludom, ze to oficialne nepotrebujete, ked nechcete lieky, alebo sa o tom vobec nebavite?

Prvy krat po dlhej dobe v tom bolo citit take to "no jasne, si si zas nieco vymyslela". Pritom predtym kopu inych ludi ani nepiplo a vzali to ako fakt a normalne sme sa o tom bavili dalej. Dokonca aj u tych, kde som fakt cakala nejake to pochybovanie, tak prekvapivo naopak vobec neprislo.

Teraz ma to nejak zaskocilo nepripravenu a uplne som nevedela, jak na to reagovat. A najvtipnejsie na tom je, ze to prislo z miesta, kde na tu moju "inakost" je poslednu dobu verejne upozornovane cim dalej tym castejsie.

Matka mi vcera pisala, ze som ako nejaka postava zo serialu. Googlim kto to je a vsade clanky, ze je ona postava na spektre.
No nic :D

OCTOPUSS: Ja to beru po 4 a to bych na svou vahu mel mit 6 ale mam omezenou davku kvuli tlaku. Ony jsou delane ze se jich bere vic navic a tim poctem si to davkujes.

v piatok som sa vratila z dovolenky, odvtedy mam hrozny stav.
dnes sa o polnoci zatvara system na timesheety za min. mesiac.
hadajte kto to prave dokoncil a posral si tym nie len dnesny vecer, ale i cely vikend nutenia sa k tejto otravnej aktivite?
achjo.

OCTOPUSS: Může být, že jsi rezistentní zrovna na tohle :/ Ne každýmu ritalin zabere, někdo potřebuje mít hladinku - pozná rozdíl pořádně až po týdnu (říkal kdysi psychiatr mýho syna).

MAR_TINA: Datum svatby je na prstýnkách! Ale nevím, kam jsme je po rekonstrukci zahrabali.
Btw nebylo to včera? Můžeš se zeptat mojí matky, ta by mohla vědět 😂

Co se tyce narozenin, vyroci atd. tak jsem si vsechny kamarady a rodinu vycvicil tak, ze vi, ze mi to proste musi rict nebo o tom nevim protoze proste trackovat jakekoli datum je pro me naprosto nemozne a nema to nic s tim, ze bych na ne nemyslel. Na svoje vlastni narozeniny nezapominam jen proto, ze vychazi na tabor a tabor trackuju podle toho, kdy me vedouci zacnou otravovat at poslu jidelnicek (vetsinou tak dva tydny predem :D)
Ale jinak jak nemam drzkoknihu rad tak na trackovani tehle blbosti to neni spatne, akorat ja to misto narozenin pouzivam spis na festaky a akce a i tam to dopada tak, ze dorazim do hospody kam chodim kady tyden a ptam se kam delame najezd dalsi vikend a kterej den mam dojet protoze resit to cokoli vic nez par dni dopredu je unreal.
Proste clovek neni nejak zaostrenej v case. V zime kdyz nejsou vikendovy akce tak s tim, ze bezne pracuju v zime i o vikendech (a v lete zas treba jen 3-4 dny v tydnu) treba sleduju dny v tydnu jen podle dracaku a kdyz nejaka session odpadne nebo se presune tak pak obcas treba zjistim, ze je misto stredy sobota :D

Já se dneska ráno tak snažil.

Děti vyspalé, najezené, vhodně oblečené, batůžky (obsah batůžků ne-ADHD ❤️manželka❤️), pití, nabité mobily. Nezraněné je hrdě a včas přivezu na školní tábor.

Dojedu domu. Telefonát od zlaté paní učitelky - "Dobrý den, prosím má **** ty crocs úmyslně?" Stydím se a omlouvám se. Dojel jsem tam podruhé, dovezl jsem mu plné boty.

Na list jdu připsat kontrolu bot a znovu proškolení o vhodném obutí...

FRAKIRA: my ke dni veteránů (jednak se to dobře pamatuje a druhak jiný termín oddávající neměl), ale zapotil jsem se, jestli to byl den před nebo po :D

DRABICZ: my se brali 1.4., to nejde zapomenout.. byl to dobry napad ;-)

SHARKIE: já si sice obvykle u těch těch bližších pamatuju celkem spolehlivě měsíc, ale stejně považuju za úspěch, pokud dovedu popřát alespoň v tomtéž roce. Naši se pamatujou skvělej, jeden na Hitlera (jen si dycky musim zkontrolovat, zda narození či úmrtí, asociace je prostě s veškerou láskou"Hitler") a druhej na VŘSR, a stejně popřát i s dárkem obvykle zvládám tak o dva tři měsíce později... ale onehdá tatínek říkal, že mu to vlastně vyhovuje, že tim se mu ty narozeniny vlastně natáhnou na většinu roku, jak já ani sourozenec nezvládáme přát včas, tak že může slavit pořád. A nějak mě to tim aspoň trochu zbavilo vin i u těch přátel, co mi nikdy nezapomenou napsat ani k svátku, ani na narozeniny, a k všem vhodným příležitostem mají vkusně zabalený dáreček, a sice je to obvykle hezký a milý, ale vždycky mě to akorát stresovalo, že jako...já vim, že ti k narozeninám nejspíš nic nedam, protože když už náhodou udržim v hlavě, kdy jsou, koordinace úkonů "pamatovat datum - včas sehnat dárek, s kterým bych byla spokojená, a dokonce ho i včas zabalit a pak nezapomenout přinést" je obvykle nad moje síly, a s trochou štěstí ti k narozeninám budu přát o půl roku později, ale pravděpodobněji měsíc před těmi příštími. Ale vždycky jsem nepřiměřeně pyšná, když to zvládnu včas.

Oklikou, držím palce popřát mu kdykoliv podle mě taky udělá radost.