PAKOBYLKA_: V jistém smyslu to nejde jinak. "Chtít" je jen jiné pojmenování pro motivaci, která způsobí, že něco uděláme.
Ale můžeme mít konfliktní tužby: můžeme chtít mít uklizeno, ale nechtít uklízet. Můžeme chtít být na zajímavých místech, ale můžeme nechtít cestovat na ta zajímavá místa.
Gratuluji ke štěstí, že můžeš neoblíbené činnosti delegovat. Osobně musím některé neoblíbené činnosti vykonávat sám, protože delegovat je nemůžu, není na koho. (Např. uklízení na uklízečku, ale kde ji sehnat? Sehnat uklízečku delegovat na osobního asistenta. Kde sehnat osobního asistenta? Nelze delegovat shánění osobního asistenta na osobního asistenta, kterého člověk nemá.)
WOLFGAR: Jo, tohle mne také štve s tím odhadem času. Víc mne na tom zaujala pasáž "It's not good enough to pull everything out of your garage and not know what you're going to do with it. If you don't mentally plan, then you're not mentally organized." Když se podívám na hromádku bordelu, že si musím představit (naplánovat) ten proces/postup, kterým se dostanu k představě uklizeného místa.
Ta knížka není pro neurodivergenty, ale pro neurotypiky. Nicméně ten pohled "potřebujete si připravit scénář pro postup, vidět jen výsledek nestačí" mi před pár dny připadal jako velmi inovativní. Nějak jsem si myslel, že "vidět cíl" magicky způsobí, že na správný postup přijdu, jen co se začnu v dané věci angažovat. A přitom vím, že to není pravda, že třeba pro lepší komunikaci s lidmi bylo potřeba přečíst mnoho knih o psychologii, magicky se to nezlepšilo. A žádná kniha či člověk mi takovou věc neřekl, asi je to moc očividné a samozřejmé. Tohle je nejexplicitnější vyjádření toho principu, které jsem potkal.