BOD: Stejně jako ty mám v autě puštěnou potichu hudbu - stále stejný playlist na flashce, pečlivě vybraný tak, aby neuspával (z tohohle důvodu třeba nemůžu poslouchat rádio, ty příjemné hlasy moderátorů na mě působí jako rohypnol) ani nelekal (věci s náhlými zvuky/přechody, ráznější, agresivnější hudba). V počátcích řízení jsem totiž zjistila, že zaměstnává tu část mozku, která by jinak ječela "Áááááááááááááááá!!!!!" A jako se vším ostatním mám prostě dobré a špatné dny. Někdy se rozjedu a všechno jde samo, jako by to auto bylo prodloužení těla. Jindy se musím celou dobu aktivně soustředit a stojí mě to hodně sil. Jezdím spíš pomalu, feedback je, že jsem spíš jakžtakž celkem obstojný řidič (bude to i tím, že cíleně nejezdím v hustém provozu, kde je potřeba rychle se rozhodovat). Co je zajímavé, nikdy jsem se nezbavila potřeby přezouvat se na řízení do bot s tenkou podrážkou (aktuálně mám barefooty) a když jsem se o tom ondyno bavila s mužem, zmínil, že by to mohlo souviset s tím, že si obecně moc neuvědomuju tělo. Třeba brácha pravidelně řídí v pohorkách, což je pro ěm naprosto nepochopitelný.