POZITRON: Jo, protože mi přišlo, že to nic nedělá, což je samozřejmě kravina. Člověk si na ten novej stav postupně zvykne, ale ty špatný projevy na 100% nikdy nezmizí, jen je Atomoxetin výrazně zlepší, no a to co zbyde najednou máš jako novej standard, a říkáš si tvl, proč já to beru, když se nic nezlepšilo? Bullshit.

Ale druhej důvod bylo si ověřit, jestli mi to nějak negativně ovlivňuje spaní, když to je ve vedlejších účincích na prvním místě (>1 z 10 lidí). Jako celoživotní nespavec (a je to obzvlášť hrozný, když mi před pár lety přestalo kompletně fungovat Trittico, a občas si fakt připadám jak chodící mrtvola) jsem si to musela ověřit, protože možnost se vyspat se a mentálně fungovat na lepší úrovni než "rozbitej mrazák po lobotomii" by za to stála. Ale to se nestalo.

ECLECTICA: Já, 43, ADD, PAS, RS: 😐🤔😳🤔 (čti: bývala jsem mladistvou intelektuálkou a spisovatelkou teď jsem tak blbá, že nedokážu ani napsat dialog, natož ho vést nahlas. Naštěstí beru i antidepresiva.)

Btw jsem se vloupala do formulare od tridni ucitelky syna druhaka, ktery neseme do PPP, rozlepila jsem obalku a to je masakr. Uplne me rozhodilo, jak spatny to je, nalozila mu neskutecne, coz je vlastne dobre, aspon se to bude konecne poradne resit. Pise ADD, to samy mame i ve zprave z PPP, kdyz byl predskolak a na podpurnejch opatrenich, co ma od zari a je to docela extrem. Nesoustredi se vubec, sam praci nezahaji nikdy, ze mu vse opakuje, na otazky neodpovida, sebemensi podnet ho odvede od ukolu, atd. Uca doporucuje i neurologii, uz si nepamatuju, jak to bylo se mnou, ale pamatuju si, ze jsem byla jako dite na EEG, ktery jsem mela nejaky divoky, tak jsem musela dokonce na magnetickou rezonanci. To se dela jeste ted? :-o Se mnou obrazeli rodice poradny od mimina pomalu. I podpurny opatreni jsem mela, ale ucitelka se jim akorat smala a byla jsem proste ve skatulce zlobiva a drza holcicka, ktera na vsechno sere. Syn je hodny, ten neni hyperaktivni.

POZITRON: Nevím, zda bereš nějaká AD, ale dojezdy velmi dobře řeší minidávky SSRI nebo venlafaxinu.
Vrátila jsem se k ritalinu, protože mi vyhovuje rychlejší nástup i možnost korigovat dávku přes den. (Ráno si beru 10 mg, v průběhu dne pak podle toho, jak náročný je den, případně podle fáze cyklu, protože cca dva dny před menstruací ten efekt léku někdy není dostačující; o víkendu a když chci odpočívat, ale zároveň zůstat funkční, si dávám jen 5 mg.)

POZITRON: já ho vysadila primárně kvůli neskutečné spavosti a nedostatku energie. Ritalin mi nakonec sedl mnohem líp. (Blbé samozřejmě je, že může zvyšovat tlak a zrychlovat tepovou frekvenci, takže to taky není řešení pro každého.)

Všem (biologickým) ženám nicméně doporučuju dobrat se efektivního řešení ještě před nástupem perimenopauzy, protože ta člověku mozek rozcupuje úplně.

OCTOPUSS: sama mám vysledováno, že po vysazení atomoxetinu ten efekt do určité míry ještě krátký čas přetrvá, ale pak jde všechno naprosto do kytek.

Mimochodem, strašně moc bych přála každému, kdo tvrdí, že ADHD neexistuje nebo je to věc vůle, aby si prožil pár dnů ve stavu těžkého, nemedikovaného ADHD. Myslím že by to lidem dost otevřelo oči.

Pokus na cca měsíc vysadit Atomoxetin se ukázal jako ne zrovna šťastný, ale zároveň poučný a validující.
Napřed jsem si myslela, že se mi celý ADHD zdálo, protože poslední rok jsem vážně pochybovala, že to má nějakej efekt, ačkoli tehdy na začátku jsem se během týdne až dvou dost solidně "deretardovala", ale teď po zhruba měsíci (možná tři týdny? - nevím) začínám mít intenzivní pocit, že jsem úplně v hajzlu, nedokážu se soustředit na triviální úkol, v hlavě udržím úplný kulový, cokoli mě vyruší, a především už jsem tou svojí chaotičností začala srát ženu :D :D
Uvidím, co se stane za týden zpátky s 80mg kamarádem.

KROPUCHA: Planuju vsude chodit driv a chodim pozde, pokud nekde vyslovene musim byt presne na cas tak to zvladnu, ale padne na to vicemene cely den. Vetsina lidi kolem me si zvykla, kdyz vim ze nestiham davam update at se podle toho muzou zaridit, ale proste obvykle to pada na schopnosti respektive jeji absenci delat jakekoli presne odhady.

U chozeni pozde vidim hodne rozkol mezi neurodivergenty kteri maji a kteri nemaji time blindness a kdyz se podivam na odpovedi tady tak je to pekne videt. Realita je takova, ze pokud mas jakoukoli silnejsi formu time blidness tak jsou veskere mitigacni techniky spis v ramci uprimne snahy, ale je to casto snaha prinejlepsim castecna. Pokud fakt delam co muzu znamena to casto, ze mam zpozdeni dvacet minut misto dvou hodin a to je vlastne uspech.

V ramci vlastniho psychickeho zdravi se tim proste snazim nestresovat vic nez je nezbytne nutne a pracovat s casem tak fluidne jak mi to jen existence v moderni dobe muze dovolovat. Protoze vim, ze tim ze se nad tim budu stresovat vic se vysledek nezlepsi jen bufu vic vystresovany.

KROPUCHA: chodím dřív:-)) takže někdy i hodinu čekám.

Já se snažím chodit včas, ale často se to nedaří. Třeba dneska jsem měl ve tři vypadnout z domu, ale jak jsem začal odcházet, vzpomněl jsem si na pár věcí, které fakt nelze přeskočit (například to, že ve vaně je rezerva od přívěsu a malá se bude potřebovat vykoupat dřív, než se vrátím). A to jsem zapomněl v pračce peřinu.
Tak pak je podstatné hned, jakmile je odhad velikosti zdržení napsat omluvu, aby druhá strana například měla šanci mě poslat do háje rovnou a místo čekání třeba dělat neco smysluplného.
Pomáhá mi dávat si ke schůzkám na začátek buffer, náhodně 0 až 30 minut. Přesný princip fungování mi není úplně jasný, protože pak skoro vždy chodím včas i na ty schůzky, kde bylo 0 minut.
Pokud se teda nevyskytnou komplikace jako kolo od vozu:)

KROPUCHA: Prostě tam mám rezervu a ve výplňovém čase si čtu nebo jdu kousek cesty pěšky. Někdy se stává, že vyrazím až na poslední chvíli, ale většinou termín stihnu, jen to jsou nervy. Ale víš, co naštve? Před nějakou dobou jsem řešila potíže se zubem a byla jsem u zubařky (na druhém konci města) pečená vařená. Nikdy, NIKDY (a bavíme se o cca 6 různých návštěvách) jsem nešla na objednaný čas, vždycky jsem klidně dvacet minut až půl hodiny navíc seděla v čekárně. A jednou, JEDNOU jedinkrát jsem sbírala z chodníku babičku, co upadla, a volala jí sanitku, přišla jsem o deset minut po termínu, přičemž jsem ještě z šaliny (20 minut před objednaným časem) volala na recepci, že mám skluz... a co myslíš? Zubařka se sestrou stály ve dveřích ordinace, klepaly si na hodinky a dostala jsem kartáč. Ale jinak chodím včas. Akorát někdy, když se událost koná blízko domova, občas dobíhám na minutu a poněkud uřícená :-)

SUK: krasna ukazka bezohlednosti.

vcas chodim vetsinou, kdyz si naplanuji byt nekde 10-15min driv. vlastne jedina vec, ktera funguje. takze +1 tomu navrhu.

ani nechci vedet, o kolik nabidek jsem prisel jen tim, ze jsem klasicka akademicka ctvrthodinka.