Ahoj, vítám se v klubu. Mám dotaz na Atomoxetin.
Začátek 40 mg, efekt jsem cítila od prvního dne, což jsem připisovala pozitivnímu očekávání, ale vydrželo to tři týdny: víc energie a chuti něco dělat, přestala jsem se probouzet s otupující únavou a hrůzou, co musím všechno udělat, na co jsem zapomněla a kdo mě bude kvůli čemu uhánět. Větší klid na duši, dokonce i na těle (opakovaně bez vnější příčiny takové příjemné mravenčení, svalová relaxace nebo co, co jsem dřív prakticky neznala), nežádoucí účinky minimální.
Poslední týden ale byla únava zpět, cítila jsem se víc těžce a neschopně se do něčeho pustit. Na základě toho následně navýšení dávky na 60 mg.
Je to týden a furt jsem v mentálním útlumu, jako bych nebyla úplně přítomná. Jako bych byla zpět, kde jsem byla před začátkem braní. Zabiju hodiny zíráním do mobilu, ráno se nutím do vstávání, odsouvám důležité úkoly a vypěnila jsem v situaci, kdy bych v dobré kondici zachovala klid. Zůstal mi jen pocit, že se nikdo neposere, když něco nestihnu. Plánovala jsem si produktivní víkend a místo práce, která mě živí, jsem akorát opravila dětem stolek a hezky jsem se opálila, ehm. Jsem za to na sebe naštvaná. Sama vím, že čím víc toho zvládnu, tím líp se cítím, a naopak, takže se v tom cyklím. Teď do toho může mluvit PMS, ale to by vysvětlilo pár dní, ne dva týdny.
Z důvodů výše jsem čekala zlepšení hned, ale chce to teda víc týdnů?
Zahlcuju si hlavu přemýšlením, jestli ta počáteční "euforie" nebyla něčím jiným (ale doktor říkal, že to může působit i takhle, od začátku) a reálný účinek má být takový "nijaký", nebo jestli to na mě prostě nepůsobí nebo dokonce že nemám ADHD (ale to by působilo asi o to víc). Už si ani nejsem jistá tím, jak se vlastně cítím a jak jsem se cítila před tím. Dlouhodobě jsem na AD. Další kontrola v srpnu.
Samozřejmě budu čekat dál na vývoj, jen jsem teď v nějaké deziluzi a chtěla jsem si ověřit, jestli je to takhle normální a i při navyšování dávky to může trvat déle, než bude něco poznat. Tak pardon za výlev:)