Antoine Wierzt - The Beautiful Rosine

To je zdase ktomu jdnomu barevnemu"

Tu jsem viděl, jak Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, a slyšel jsem, jak jedna z těch čtyř bytostí řekla hromovým hlasem: "Pojď!"
A hle, bílý kůň, a na něm jezdec s lukem; byl mu dán věnec dobyvatele, aby vyjel a dobýval.
Když Beránek rozlomil druhou pečeť, slyšel jsem, jak druhá z těch bytostí řekla: "Pojď!" A vyjel druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili; byl mu dán veliký meč.
Když Beránek rozlomil třetí pečeť, slyšel jsem, jak třetí z těch bytostí řekla: "Pojď!" A hle, kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy. A z kruhu těch čtyř bytostí jsem slyšel hlas: "Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!"
A když Beránek rozlomil čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti: "Pojď!" A hle, kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.
Těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.
Když Beránek rozlomil pátou pečeť, spatřil jsem pod oltářem ty, kdo byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali.


Charles Baudelaire Moc hezke, znam ale nejradeji mam:

Jsem jako onen král, jenž vládne zemi par,
ač bohat, bezmocný, ač mlád, je přece stár,
má nechuť k projížďkám a krásní psi ho nudí jak jiná zvířata a stejný hnus v něm budí.
Zvěř netěší ho už, on zívá před krásou, lid marně umírá pod jeho terasou,
i šašek neumí mu smazat z čela vrásky svou směšnou baladou a výstředností masky;
hle, jeho ložnice se proměňuje v hrob a dámy neumí už zřídit ze svých rób
dost vydražďující a nízkou toaletu,
ten mladý kostlivec je navždy ztracen světu.
I alchymistovi, ač užil tajných věd, se nepodařilo z něj vymýtiti jed,
a v oněch bazénech z dob římské tyranie, a jejichž památka až dodnes v králích žije,
se ani nezahřál,
ach jaké prokletí, vždyť v žilách koluje mu voda podsvětí.


Jinak ty cernobile obrazky sou stejne nejhezci.. Jdu si nekde najit jestli neni ve vetsim provedeni tu :" Rytina Michaela Rentze z roku 1753" Ta semi jako libit hodne :)

Bernt Notke (1435-1509), Danse Macabre v kostele sv. Mikuláše v estonském Tallinnu

Holbein, Danse Macabre. XXII. The Priest

La Mort au Bouffon

Danza Macabra - Clusone / Itálie

Schellenberg

Taby/Sweden - Smrt hrající šachy

Alfred Kubin

Antoine Wiertz - Krásná Rosina

Katedrála v Bernu - Triumf smrti

Arnold Bocklin - Mor

Aneb jak se dělala protikuřácká kampaň za císaře pána :))

Alfred Kubin z cyklu Totentanz

Hollarův cyklus

Charles Baudelaire

Tanec kostlivců


Má, skvělá postavou, jak živá přes svou lenost,
s tím párem rukavic, kytkou a šátkem svým,
nedbalost v chování a jistou nenucenost
hubené kokety, nápadné vzezřením.

Kdo viděl na plese kdy tenčí život v kole?
Královsky volný háv, přepjatý na pohled,
spadává na nohu, již svírá, suchou dole,
rozkošný střevíček, půvabný jako květ.

Ryš, naléhající na okraj klíčních kostí,
jak vilný pramínek, jenž o skálu se tře,
zadání rozechvěn, pln směšné stydlivosti,
truchlivé pÚvaby, jež světu ukrýt chce.

Ze tmy a prázdnoty jsou její hrozné oči
a lebka, s kvítečky na vrchu tcmene,
na křehkých obratlích se kymacivě točí.
Ó kouzlo nicoty, tak hrůzně zdobené!

Ti, kteří nechápou, jen tělem opájeni,
nesmírnou nádheru lidského kování,
tě karikaturou snad nazvou v rozhořčení.
Mně vyhovuješ však, jsi, Kostro, drahá mi!

Přicházíš pokazit svou mocnou šklebivostí
snad Slavnost Života, jež trvá na světě?
Či štve snad starý chtíč dál ty tvé živé kosti,
k sabatu Rozkoší, bláhovou, pudě tě?

Chceš zahnat v zpěvu strun a v jasném světle sálu
výsměšnou můru snů, tvé noci mučící?
Či žádáš, aby snad orgie za přívalu
zchladily strašný žár v tvém srdci zuřící?

Bezedná studnice vší hlouposti a viny!
Ty věčná retorto, jež překapuješ žal!
Já vidím mřížovím tvých žeber plných hlíny
tu stále hladovou zlou zmiji bloudit dál.

Po pravdě mám však strach, že tvoje krása nyvá
nedojde odměny, jež patřila by jí.
Kdo ze smrtelníků kdy smysl pro šprým mívá?
Příšerná rozkošnost jen silné opíjí.

Přízraků plná hloub tvých očí závrať budí
a moudrý tanečník k tvým věčným úsměvům,
v nichž v řadách třicet dva tvé bílé zuby studí,
vždy vzhlédne znechucen, hnus dtě stoupat k rtům.

A přec, kdo kostlivce již netisk' k srdci v citu
a kdo se neživil již věcí hrobovou?
Co jenom na šatech a vůni záleží tu?
Zhnusení zjevují, že věří v krásu svou.

Kouzelná svůdnice, beznosá tanečnice,
rci jen těm štítivcům: "Ó hloupí pyšnivci,
byť máte ličidel a pudrů plné líce,
páchnete smrtí již! Ó čpaví kostlivci,

odkvetlí krasavci, šviháci hololící,
natřené mrtvoly, svůdníci lysých čel,
rej tance kostlivců, vše rozhoupávající,
vás nese v končiny, jež nikdo neviděl!

Od seinských nábřeží k břehům, jež Ganges vroubí,
smrtelný dav se štve a skáče zmdlévaje,
nevida na nebi té Andělovy trouby,
jež zeje výstražně jak tromblon do kraje.

Smrt se ti kdekoli v tvém slunci obdivuje,
věz, směšná Lidskosti, v tvých chtěných posuncích,
a často jako ty se myrhou navoňuje
a ve tvou ztřeštěnost pak mísí svůj zlý smích!"

Trocha dekadence a moderny, i když těžko říct jestli jde ještě o TS...