FEMUR: Naschvál jsem tam napsal "či něco podobného". Jde prostě o povinné výdaje. "Státem" provozované zařízení řekne svému zřizovateli: "Nemůžeme splnit, co chcete, zavřeme to tady, nebo potřebujeme...", to zřizovatel zváží a v 90% případů mu dojde, že je lepší zaplatit tu výplatu navíc, než nemít obsluhu daného segmentu (třeba nemít kam dát vězně).
V tom zdravotnictví je to zcela evidentní. Psychotesty jsou příliš abstraktní představ si raději třeba počet bachařů či stravu. Ale důležité je, že na tom konkrétním problému vůbec nezáleží!
V praxi to znamená to, že soukromou firmu nemůžeš zestátnit, čili pokud je ředitel grázl, tak mu můžeš jen odebrat zakázku. Pak ti zbude banda vězňů a ty nemáš kam je dát. Když je to "státní" podnik tak můžeš vyměnit celý personál, ale zázemí ti zůstane. Stejně tak když šetří soukromník, tak mu můžeš dávat pokuty, které nic nevyřeší a dostáváš se k problému z počátku. Když šetří státní zaměstnanec tak je dobře a pokud jsou služby neuspokojující, tak prozkoumáš zda by to s více penězi šlo dělat lépe.
Je to stejné jako MHD. Málokde se uživí kvalitní samo. Tržní soutěž (konkurenční boj) je nesmysl - kdo by jezdil tramvají, když by na linku 3 potřeboval jiný lístek než na linku 2, že? Proto je dobré svěřit to do veřejných rukou, které to možná předraží proti optimálnímu stavu, ale důležité je, že splní, co mají - zajistí jednoduchou a rychlou dopravu po městě. Např. v Praze máš zkorumpované celé MHD, ale svou funkci stále plní vynikajícím způsobem.