FESTER: ani jedno. např. uznávám "majetek", ve smyslu anglického "property", je pro mě srozumitelné, když někdo vlastní kolo, auto, nebo třeba i soukromý tryskáč. může být vhodné, když něco vlastní kolektiv, komunita, společenství vlastníků, nemusí to nutně být individuální vlastnictví - ale je tam poměrně jasný (oboustraný) vztah, týkající se výnosů, nákladů i rizik existence toho, co je vlastněno.
"vlastnictví cenných papírů" je pro mě obtižně oddělitelné od pojmu "vlastnictví ticketu do loterie": představa, že se lze podílet na výnosu z vlastnictví, aniž by se člověk podílel na případné ztrátě či jiných škodách, vzniklých provozem tohoto vlastnictví. To, že někdo riskuje pouze nulovou dividendu (v prvním kolem) nebo pokles ceny akcií max. na nulu (v druhém kole) je pro mě překvapivé v systému, kde existuje legální infrastruktura legaitimizující zadužování jiných lidí až do té míry, že riskují ztrátu střechy nad hlavou.
"Occupy" hnutí se rozjelo v době, kdy se o tomto fenoménu mluvilo jako o "privatizaci zisků, ale socializaci ztrát" - a pomohlo ho více zviditelnit. V podstatě já se nemůžu bezvýhradně postavit na jejich stranu a přijmout všechny jejich požadavky - protože nejsem antikapitalista, nechci se zříkat svého soukromého majetku, nechci plošnou revoluci (zvláště pak ne násilnou) - ale současně jim nemohu upřít, že část jejich "portfolia argumentů" zahrnuje hodně palčivé otázky, dotýkající se základů fungování dnešní svobodné, ale současně ne-rovnostářské a možná až příliš vypjatě individualistické společnosti.
Chci říct - pravice sice občas mluví o individualismu, ale nakonec vždy počítá s rodinným člověkem, kdy základní jednotkou "individualizace" či "defragmentace" společnosti je rodina (v USA sedí spíše ten krásný antropologický termín "nukleární rodina", v Evropě ještě častěji připouštíme i silnější vazbu na různé prarodiče, apod.), případně pak obec, apod.
Levice sice naopak mluví o kolektivismu - ale většina historických teorií se odvíjela od "pracovního kolektivu", ve kterém vzniknou jakési odbory, které budou de-facto více či méně rozhodovat místo majitele firmy (teorie, že by zaměstnanci mohli spoluvlastnit společnost - ve smyslu skutečných akcií, což je v USA dost běžné - byla v 19.století v pologramotné manuálně pracující Evropě spíše utopická a praktikující autoritářští revolucináři jí pak dalších sto let okázale ignorovali). Ovšem pokud současně připoustíme, že člověk během svého života zaměstnání může (a dokonce by měl) měnit - tak zde máme místo kolektivismu ještě větší fragmentarizaci a individualizaci společnosti, než o jaké se kdy zdálo pravici... a to zvláště v éře automatizace, kdy se zuby nehty bojuje o to, které pracovní místo nebude zrušeno kvůli zautomatizování či outsourcingu...
Tolik já a kapitalismus - podle mě ten pojem prostě není definován, to je to :-) Bojuji proti samotnému pojmu "kapitalismus" - podle mě se vyprázdnil, neznamená nic, a bojovat proti němu je mlácení prázdné slámy.