z Nwoočka
Revoluce
Stále větší množství lidí si už několikátý rok uvědomuje zvrácenost současného systému a nutnost jeho změny na základě nových, resp. obnovených humanistických hodnot. Nicméně nás stále není dostatek na to, aby bylo možné tyto změny uskutečnit. Pokusím se udělat analýzu toho, jaké jsou příčiny tohoto stavu a co je nutné k tomu, aby mohlo dojít k potřebnému vývoji.
Události v lidské společnosti samozřejmě stojí na lidech, v tomto případě na lidech, kteří by měli potřebnou změnu uskutečnit. Pro jednoduchost budu všechny nazývat aktivisty, i když tím myslím všechny, kteří pracují na tvorbě nějaké alternativy ke stávajícímu systému, ať už se jedná o politické aktivisty, alternativní novináře, či kohokoliv, kdo se např. snaží o tvorbu alternativních měn, energetických zdrojů, zemědělství, léčitelství, vzdělání, atd...
Základ: K jakékoliv úspěšné systémové změně je potřeba efektivní a koordinovaná spolupráce velkého množství dobře informovaných a schopných aktivistů.
Co tedy dále brání úspěšné týmové spolupráci:
- nedostatek ekonomické síly
Aktivisté pracují ZADARMO, ve svém vlastním volném čase, obvykle bez přispění nějakých sponzorů, či pouze se zanedbatelnou finanční podporou nesrovnatelnou s reálným platem a dotují svoji aktivistickou činnost ze svých vlastních zdrojů, na které si obvykle sami vydělají
Tahle situace je naprosto klíčová pro to, aby se jacíkoliv lidé mohli profesionálně a systematicky věnovat uskutečňování jakýchkoliv pro celou společnost prospěšných kroků. Jsou tak v neporovnatelné situaci vzhledem ke všem svým protivníkům, tj. politikům, státním zaměstnancům všeho druhu, lidmi z korporátních a finančních struktur a agentům tajných služeb.
- osobní vyhraněnost:
Ke změně společenského systému pro celý stát je třeba poměrně vysoké sebevědomí a každý, kdo o něčem takovém uvažuje je nadprůměrně výrazná osobnost s nějakým typem vyhraněného názoru. Spolupráci často brání různorodost názorů mezi těmito osobnostmi a malá ochota tolerovat odlišná názorová stanoviska a nepochopení toho, že různé názory vycházejí z různých zkušeností. Dá se tedy říci i to, že osobní vyhraněnost, netolerance a neschopnost chápat jiná stanoviska ukazuje na inteligenci nedostatečnou k úspěšnému provedení systémových změn
- neochota opustit vlastní úspěšnou profesi a osobní život.
Kdokoliv, kdo je schopen uvažovat v širším kontextu, jako je situace celých národů, států, kultur či lidstva bývá obvykle dostatečně schopný na to, aby mohl úspěšně provozovat nějakou vlastní profesi. Pokud by se měl nějak znatelně zapojit do tak na čas, pozornost a energii náročného procesu, jako změna společenského systému, nevyhnutelně to znamená, že by musel do značné míry opustit vykonávání své vlastní profese. Prakticky to znamená sebeobětování vlastního osobního života k prospěchu celé společnosti. Ochotu učinit takový krok snižuje fakt, že je to činnost do velké míry nevděčná, s nejistým výsledkem, která může mít závažné důsledky pro celý další život včetně důsledků naprosto destruktivních. Tento problém může překonat pouze takový člověk, který se rozhodne, že jeho účast na procesu změny je pro něj osudově důležitá.
- z výše uvedených faktů vyplývá další velmi podstatný jev a totiž, že i lidé, kteří si jinak dobře uvědomují naši současnou situaci, mají představu o tom, co by bylo třeba udělat a měli by případně i potřebné schopnosti, jsou málo motivovaní k činosti, protože nevěří v úspěch své osamocené snahy.
- tyto problémy by bylo možné řešit pomocí profesionálního organizování, nicméně i vzájemná organizace není z výše uvedených důvodů možná
Příklady přístupů, které nefungují:
- návrhy, že něco se změní, kdyby to udělali všichni, nebo alespoň velké množství lidí - nefunguje, protože k jakékoliv masové akci je třeba informovat, případně koordinovat velké množství lidí a k tomu jsou třeba média masové komunikace. Internet v tomto případě selhává, protože aktivisté nedisponují žádným hojně sledovaným prostorem.
-. pokusy o sjednocení pod jedno vedení - nefunguje především z důvodu osobních vyhraněností potencionálních spolupracovníků. Řada pokusů o sjednocení tzv. opozičních aktivit taktéž nezafungovala, protože se často jednalo o tzv. řízenou opozici a nebo byly příliš velké rozpory v názorech na způsoby provedení změny.
- pokusy o extrémně vyhraněné činy - vzhledem k tomu, že většina společnosti je poměrně konzervativní, tak osamocené, i když nápaditě a viditelně provedené činy mají pouze malý a krátkodobý ohlas a prakticky nulový dopad. Mívají také obvykle závažný dopad na život protagonisty takového činu, takže už obvykle není možné jej opakovat nebo dovést do důsledků, protože to vyžaduje velké množství energie
- dlouhodobá systematická práce jednotlivců nebo malé skupiny lidí - nefunguje, pokud dotyčná činnost není postavená komerčně, nebo nepřináší nějaký jiný přínos pro dotyčné aktivisty vedoucí k obnově jejich energetických zdrojů. Dlouhodobá práce jednoznačně dříve nebo později vede k vyčerpání energetických zásob - ať už se jedná o zásoby ve formě osobní energie, peněz, či idejí
Jak se Systém brání změně:
- nefinancuje aktivity, které by mohly vést k jeho ohrožení. Jedná se jak o sponzorství ze strany státu tak i o sponzorství ze strany finančně zajištěných osob a skupin. Takovéto osoby nefinancují (r)evoluční aktivity, protože buď přímo touží po totalitní moci a jejím udržení nebo se obávají ztráty pozice, kterou by jim mohla přinést společenská změna.
- nepouští do mocensky důležitých pozic lidi, kteří by mohli Systém nějak výrazně proměnit. Všichni současní členové Systému se obávají o své pozice a tak jsou velmi ostražití při obsazování významných míst. Jakékoliv nové členy Systému důkladně a všestranně prověřují. Není tedy ani možné rozložit Systém zevnitř, protože Systém dovnitř nepustí potenciální změnaře, případně jejich činnost rychle eliminuje
- nepouští do massmédií informace o tom, proč ani jak Systém měnit, nepouští tam ani osoby, které by bylo schopny takové informace předat. Pokud se někde objeví jakákoliv aktivita, která by mohla systém ohrozit, tak s pomocí médií rozšíří takové informace, které tuto aktivitu nějakým způsobem naruší.
- nepřetržitě vytváří události, které mají za úkol zaměstnat pozornost celé společnosti a odčerpat energii využitelnou k případnému uskutečnění Změny, k takovým událostem patří i vytváření falešných nadějí na Změnu utvářením tzv. řízené opozice, nebo události jako ekonomická krize, války a ohrožení falešným terorismem či různé pandemie. Jedná se však i o masovou zábavu typu různých soutěží např. ve sportu, či různém pseudoumění
- vytváří systém falešných morálních hodnot. Na celé obyvatelstvo a především na mládež je nepřetržitě působeno především skrze média a vzdělávací systém takovým způsobem, aby byly celospolečensky uznávány hodnoty, které vedou k rozkladu jakéhokoliv organizovaného odporu, jakékoliv výrazné osobnosti a k tomu, aby číkoliv snaha o pozitivní a tvůrčí přístup k životu byla zdiskreditována a zlikvidována. Zároveň jsou vybírány a vychovávány osoby, které mají působit uvnitř Systému. Takové osoby mají speciální přístup, aby byly dostatečně spolehlivé a motivované k udržení Systému.
- nepřetržitě vyhledává potenciální hrozby pro svou existenci a nepřetržitě buduje obranné mechanismy, které mají za cíl omezit a zlikvidovat potencionální ohrožení. K takovým mechanismům patří především centralizace moci na všech úrovních, tvorba výkonných sledovacích a kontrolních systémů všeho druhu, centralizace a propojení informačních databází o celé společnosti a všech lidech na Zemi a samozřejmě cílené omezování ekonomických, fyzických a duchovních sil obyvatelstva
Jaká cesta vede z této situace bude uvedeno v dalším díle...