story o čurání, útlocitný povahy prominou
SRETSIS: zdaleka ne. bez plín je jen když může být do půl těla nahej (ještě jsme nezkoušeli jestli by si uměl sundat kaťata) - tzn. doma. nehod je čím dál míň, ale třeba když je nemocnej, nebo jsme na začátku an návštěvě u prarodičů (to je jediný druhý místo, kde jsme to zatím zkoušeli), tak se stávaj - tak mu plíny na tu chvíli dávám. a umí jen čůrání - tzn. v době kadění, cože je 2x denně buď dostane plínu, nebo musíme bejt ve střehu (snažím se to střídat, aby si pak nezvyk, že se tlačí jen do plíny). když kadí, hlásí "boba".
nočník sem mu ukazovala už od půl roku, ale tvrdošíjně na něm odmítal sedět, tak sem to nelámala. teď si na něj sedne tak jednou za den, náhodou, z legrace. jestli sem to ještě nikde nezmiňovala, tak čurá aniž by cokoli řekl a ve stoje (až na vyjimku - tak jednou za 3 dny mi řekne "ččččč" a odvede si mě na záchod, kde si sedne na prkýnko a vyčůrá se v sedě .. to pak tancuje celej byt včetně rybiček :-) .. teda, na ten záchod nás tahá tak jednou denně, ale to je bez "čččč" a chce si tam jen sednout a vyrolovat půl toaleťákua důležitě se s ním utírat).
jako asi by mi to pomohlo, kdyby se dokázal obejít bez plín, ale že bysme to nějak výrazně cvičili .. spíš ten nočník stál tak dlouho vprostřed pokoje, až - když šel jednou kolem, chtělo se mu čurat a napadlo ho to zkusit tam - se to povedlo a my pak spustili takovej jásot, že ho baví tenhle pavlovův experiment na nás zkoušet furt :-)