• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    IJACZEKOtcovský cit... když dva... býti rodičem, bezpečný domov a hračky, kočárek, autosedačka a v neposlední řadě miminko ...
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    ORIKA: Do té doby určitě ne, ale kdy s tím začal, to nevím.

    EDERA: Já jsem to prozatím řešila tak, že když za mnou přišel s tím, že mi jako uřízl ruku, tak jsem mu vysvětlila, že teď mi musí zavolat záchranku, tak jsme si pak hráli na to, že mi zavolal záchranku, že mě odvezli do nemocnice a tam vyléčili. Já mám s ním totiž zkušenost, že když mu 100x řeknu, že tohle nesmí dělat, tak to stejně dělá, tak jsem zkusila pro změnu trochu jiný přístup. Ale jestli to k něčemu bude, to si netroufám odhadovat.
    EDERA
    EDERA --- ---
    MOTYLEK: Hele, moje děti (14 a 4) si s oblibou hrají na chytání ryby - nejdřív se chytne na háček (šup! prstíček do tlamičky!), pak se zabije (bum! pěstičkou do hlavičky!), pak se zbaví šupin (drbání na zádech), pak naporcuje (dloubání do žeber), pak se osolí (lechtání), obalí v mouce (válení sudů a lechtání), vajíčku a strouhance (další lechtání), hodí na pánev (resp. do peřin), osmaží a sní (ohlodování různých částí těla). Přišly si na to samy, ačkoliv velmi podobnou hru jsem hrávala i já s tátou, když jsem byla malá. Já jsem z toho vyrostla, děti teda zatím ještě nee.
    LAURA
    LAURA --- ---
    KEMAL: jj, tu jsem milovala. Už je v knihovničce přichystaná pro synka ,))
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    KEMAL: jj, tu si pamatuju, děsně se mi líbila :D
    KEMAL
    KEMAL --- ---
    do dneška mám v živé paměti knížku "Krása nesmírná a další ruské pohádky" nebo tak nějak, která byla ilustrovaná způsobem, za který by se nemusela stydět žádná norská blackmetalová kapela. Na každém obrázku nějaký bafomet nebo aspoň lebka. A ty pohádky taky většinou stály za to - slovy klasika: krev, vraždy, surovosti :-)
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    SINSEMILLA: jo tak kytice, to je hotovej horor :) ale s tou se děti většinou setkají až ve škole, zatímco s karkulkou a jeníčkem a mařenkou už coby batolata :)
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    ORIKA: a co třeba taková kytice..
    LUCCHA: rozesmála jsi mě tak, že mi tekla slza - krutá hra fakt!!!
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MOTYLEK: a do té doby tyhle věci neříkal?
    LUCCHA: hustě :D
    MAARISTAAN: tak ona třeba taková červená karkulka nebo perníková chaloupka taky nejsou zrovna mírumilovný pohádky, když to vezmeme do detailu :)
    LUCCHA
    LUCCHA --- ---
    Já si s bráchama v dětsví strašně ráda hrála na zabíjačku. Jeden byl prase a druhej řezník. Tak ten řezník řval na to prase: "chyťte tu svini, střelíma ji mezi voči!" a to prase pak muselo být jako mrtvý. Řezník pak dělal, že podřezává krk a pumpoval mi nohou, aby vytekla krev. A taky se pak řezaly kopejtka a bůček a sádlo a pro mě jako pro děcko to byla hrozná sranda. Sadista z toho nejsem a v zabíjení si taky nelibuju ;-)

    Ono je to možná taky o tom, že když je dítě samo, hraje si na nevhodný hry s rodičema, kdežto mezi sourozencama se nějaký to "nevhodný" hraní ututlá.
    MAARISTAAN
    MAARISTAAN --- ---
    Jestli kouká na NINJA ŽELVY, tak je jasný od čeho to má, každopádně v každé druhé současné pohádce se zabíjejí.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    ORIKA: Netuším, jen mě napadá, že to zabíjení může mít od Vánoc, když jsme koupili živého kapra a vysvětlovali jsme synkovi, že než se kapr sní, musí se zabít.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MOTYLEK: a neviděl to třeba v nějakým filmu? ony dneska i některý pohádky jsou takový drsnější, tak mě napadlo, jestli prostě jen nenapodobuje to, co někde viděl...každopádně bych se mu snažila vysvětlit, že to není hezký, že tě mrzí když říká takový věci a že ani mámě ani nikomu jinýmu se neubližuje
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    Ahojte. Můžu sem chodit, i když nejsem otec, ale matka? :) Někdo mě sem nasměroval, protože (jak i vidím) se tu řeší podobná záležitost kterou mám i já v rodině: syn (skoro 4 roky) mi sice neříká, že mě nemá rád, ale "hraje si" tím způsobem, že za mnou přijde a řekne mi "Já tě zabiju!" nebo "Já ti uříznu ruku!" a dělá jako že mi řeže celé tělo. Tak jsem chtěla vědět, jestli to jsou jen nevinné dětské hry nebo to znamená, že má můj syn agresivní sklony. Nemáte někdo starší dítě, které dělalo něco podobného? Zajímalo by mě, jestli z toho vyrostlo nebo jak se to vyvinulo.
    KEMAL
    KEMAL --- ---
    TERRYNKA: NO DYK JO
    přibližně od KEMAL: to už mám vyřešený
    TERRYNKA
    TERRYNKA --- ---
    KEMAL: prosimtebe, je to naprosto normální - objevují své emoce, nevědí si s nimi rady, tak občas takhle vyvádějí. Nejčastěji to směřují na mámu, protože, co si budeme povídat, jsou s ní nejvíc - v mém případě téměř neustále, takže jsem ta, na kterou jenejčastěji naštvaný. Zeptej se svých rodičů, manželčiných.. kohokoliv, kdo má děti starší a všichni ti řeknou, že tohle děti dělaly, dělají a dělat budou.
    Jen to kolem patnáctého roku přejde z "mama schovat" do "matko neser" :-D
    KEMAL
    KEMAL --- ---
    díky všem :-)
    já se ptal právě proto, že v našem okolí je poměrně dost dětí přibližně ve stejném věku a tohle dělá jen ten náš

    MAARISTAAN: mně nejde o nějakou módu, já tady jen chtěl zjistit jestli to chování je normální nebo ne (protože soudě dle mého okolí, normální není, ale tady je zase přeci jen lidí o dost víc) a když už se na to někoho ptát, tak přeci nepůjdu za veterinářem ani za instalatérem ale za někým kdo se tím zabývá, no ne? :-)
    MAARISTAAN
    MAARISTAAN --- ---
    KEMAL: Náš tříletej syn má taky občas takovýhle "protimaminkovský" úlety, dostane vyhubováno a většinou pak za mámou příjde a omluví se, s tím že je mu to líto.
    Přikládáme to "ponorce", protože jsou spolu fakt furt :-)
    Spíš moc nechápu "módu", kterou jsi zmínil a to vše řešit přes dětský psychology.
    Poslední dobou jakoby se toho vyrojilo nějak moc.
    Vždyť ty chudáci malý si v dnešní době nemůžou sáhnout ani na pindíka, aniž by o tom jeho rodiče nemluvili s dětským psychologem ...
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    KEMAL: mně přijde, že v tomhle věku to zkouší řada dětí a že je to součást nějakého vymezování se. Starší syn mi kolem těch 2 let pořád říkal, že mě nemá rád (a teď je maminčinej chlapeček jak vyšitej), mladší zase pro změnu říkal "mamí, ty běž pryč".... vyrostli z toho oba.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    KEMAL: :)
    KEMAL
    KEMAL --- ---
    ORIKA: OK, díky :-) tohle nechám přečíst mámu, bude mít radost
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    KEMAL: můj syn sice zatím případné negativní emoce vůči mě nevyjadřuje slovně, zato fyzicky je umí dát najevo víc než dobře, takže když má svůj den, kope do mě, buší do mě rukama, tahá mě za vlasy apod...já z toho mám značně ambivalentní pocity a on si sám se sebou evidentně často neví rady, protože do mě kope a zároveň se po mě sápe abych ho vzala do náruče...podle mě je to součástí osamostatňování se, vytváření si vlastní nezávislé identity, odpoutání se od matky a jelikož to ty děti ještě neumí pořádně zpracovat, chovají se takto....řešíme to v podstatě stejně jako u terrynky
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam